Dopisy

PLNÍM ROLI JEREMIÁŠE

RESPEKT 24/2014

Po přečtení tohoto rozhovoru jsem konečně pochopil, proč Český deník v devadesátých letech nesplnil poslání nezávislých novin a stal se předznamenáním zklamání veřejnosti z objektivity nových titulů. Vždycky jsem si myslel, že hrobníkem byl tehdejší majitel, ale nyní vidím, že měl vedle sebe Jeremiáše, který na rozdíl od biblického Jeremiáše s babylonskými aktivně spolupracoval při šíření svých proroctví. Pan Pavel Šafr se mýlí úplně ve všem, a protože mu současným rozdělením vlastnictví čtených médií skončil hodokvas, lká jako vysloužilá šlapka. Jelikož byl též šéfredaktorem Blesku, volím jeho terminologii beze studu. Byl to, pane Tabery, velice poučný rozhovor. Díky.

František Kratochvíl, Praha

MÉNĚ KONTROLY, VÍCE DŮVĚRY

RESPEKT 25/2014

Předpoklad, že čeští vědci si s pádem Petra Matějů a zároveň s ním zřejmě i stávající metodiky projektového financování vědy oddechli, nebude zřejmě platit bez výjimky. Pro podporu excelence české vědy musíte zamítnout čtyři výborné projekty, chcete-li soustředit prostředky na ten pátý, excelentní. Každý, kdo tak tvrdý řez dělá, čelí trpkosti čtyř pětin akademické obce. Vědec se těžko smiřuje s tím, že jeho opravdu kvalitní projekt neuspěl. Sám tu trpkost dobře znám, nezažíval jsem ji jen jednou, i s tím temným hněvem a podezřením, že je tu něco nefér. To, že se předmět hněvu personifikoval v osobě předsedy rady Grantové agentury ČR, odpovídá ikonickému myšlení, jež je člověku přirozené. Média z něho žijí, věda se je snaží ve svých postupech překonat. Postup posuzování projektů, které současné předsednictvo Grantové agentury ČR zavedlo, je náročnější, transparentnější a spravedlivější, než byl ten, který platil při jejím založení, když jsem pro ni pracoval jako předseda sekce sociálních věd. Že se vedení a metodika mění a bude měnit, je samozřejmě v pořádku, ale já sám si oddechnu, teprve až nové předsednictvo přijde s lepší metodikou. Jmenování ženy a příslušníka mladé generace do předsednictva po nominaci diskutované celou vědeckou obcí zlepší jeho práci možná, zvýšením podílu „jenom sedmnácti procent“ úspěšných projektů a zmírněním kontroly přibude spokojených určitě. Na výsledky v podobě excelence české vědy si ale počkáme a uvidíme. Petr Matějů si může oddechnout už teď.

Ivo Možný,
Masarykova univerzita v Brně