Všiváci zrození z přetlaku

Děj nového českého filmu Všiváci od debutujícího devětatřicetiletého scenáristy a režiséra Romana Kašparovského, jenž dosud působil hlavně jako výkonný producent, by vydal i na tři snímky. Drama střídá drama, žánr střídá žánr, jedna časová rovina a dějová linie druhou a vlastně i třetí; k tomu se hodně pendluje mezi českým maloměstem, velkoměstem a Afghánistánem.

Není třeba chodit pro příměry k latinskoamerickým telenovelám, když české televize produkují srdcervoucí dojáky typu Ulice nebo Cesty domů. Při pouhém líčení zápletek a zvratů by Všiváci podobnou produkci mohli snadno připomínat. Jejich kořeny však leží jinde, třeba v jihokorejských multižánrových filmech režisérů, jako jsou Park Chan-wook (Oldboy,Nebohá paní Pomsta) či Bong Joon-ho (Pečeť vraha,Matka), kde se vážná tónina rychle střídá s komediální a akce s existenciálním usebráním. Všiváci v sobě nemají ani stopu laciné televiznosti, naopak si potrpí na řemeslo a formu. Z pouhého mytí vlasů se stává kamerová a střihačská symfonie. I plakáty vyhlížejí „profi“. Drsňák Ondřej Vetchý versus rozervaný Jiří Langmajer. Who will win?

Bratři Rohanové, které Langmajer a Vetchý hrají, přišli v dětství kvůli klukovině o otce, což by samo o sobě vydalo na slušné rodinné trauma. Z…