Češi jen nechtějí, aby se kradlo tak okatě jako ODS

Česko vyšlo z dalšího mezinárodního průzkumu jako země velmi tolerantní ke korupci; podle společnosti Ernst & Young dokonce nejtolerantnější mezi 59 zkoumanými státy. Věříte tomuto zjištění, a pokud ano, čím si jej vysvětlujete? A nemá pravdu lídr hnutí Pro Prahu Zbyněk Passer, když říká, že Češi korupci i nyní přivítají, pokud povede ke zlepšování měst?

Jindřich Šídlo: No tak výsledky několika posledních voleb tomu tedy moc neodpovídají.

Erik Tabery: Korupci tu máme dlouho a nepochybně se dá říct, že i přesto, že tu je, tak se postavily a vybudovaly také dobré věci. Nicméně důležitější je, že ten obrovský únik peněz nás připravil o možnost postavit řadu lepších věcí.

Robert Břešťan: Obavám se, že jsou to dosti sebemrskačské a posunuté závěry. Šlo o průzkum tolerance neetických obchodních praktik. V Česku se zúčastnilo 51 firem či manažerů - a z nich něco přes půlku vyjádřilo větší toleranci k různým darům, potažmo úplatkům. Ale jinak v žebříčcích vnímání korupce vytrvale klesáme, což je naopak ukázka toho, že lidem korupce vadí. Dokládají to třeba i volební výsledky ODS…

Petr Honzejk: Volební výsledky ODS v kombinaci s výsledky ANO také ukazují, že pokud jde o korupci, bojují voliči rádi minulé bitvy.

Robert Břešťan: Rozhoduje správné načasování, respektive čerstvá paměť. Ale nějak si nevybavuji aktuální korupční kauzy spojené s ANO.

Marek Švehla: Podle mě nevíme, jestli je hlasování proti ODS odporem ke korupci. ODS byla dlouho u moci, kmotři dostali obrovskou negativní kampaň. Možná to však bylo víc hlasování proti placení jedné mattonky pětitisícovkou na sjezdu ODS. Pokud by šlo o vyjádření odporu proti korupci, proč potom zkrachoval jeden z čestnějších politiků Ondřej Liška?

Jindřich Šídlo: No ono Oulického placení pětitisícovkou na kongresu ODS 2009 v Clarionu bylo právě dokonale srozumitelnou ilustrací poměrů na tomhle poli. Liška neuspěl proto, že nedokázal přesvědčit dost lidí, že je opravdovou zárukou, protože konkurence byla veliká.

Marek Švehla: Na dvacet procent pro Lišku bych to taky neviděl, ale třeba na pět a půl u společnosti „ostře se vymezující proti korupci“ skoro jo.

Erik Tabery: Já mám stále dojem, že voličům vadí korupce, ale tak trochu přistupují ke každému, kdo kandiduje, že je automaticky také zkorumpovaný (vycházím z průzkumů).

Jindřich Šídlo: Anebo s Liškou už prostě udělali jistou zkušenost, což je přesně případ zelených. Je to možná nespravedlivé, nicméně je to tak.

Marek Švehla: Jasně, případ Liška nic nedokazuje. Mám ovšem podezření, že korupce tu vadí jen coby velmi obecný problém, v němž se koncentrují všechny naše výhrady vůči politikům. Na velkou změnu v protikorupčním tažení to ale zatím nevypadá. Viz třeba to, jak snadno parlament pořád odmítá schválit zveřejňování smluv na internetu. Ti poslanci vědí, že je to lidem fuk, zřejmě.

Ondřej Kundra: Lidé jsou od podstaty dobří, aspoň já o tom nepochybuji, takže jim korupce spíše vadí, řekl bych. Ty opakovaně špatné výsledky ve vnímání a míře korupce ještě nemusí znamenat, že většina z nás úplatky dává nebo toleruje. Takhle si prostě myslíme, že to je, což však ještě není realita. Ten pocit je odvozený i z toho, že se tu proti korupci v nejvyšších patrech dlouho nic nedělalo. Člověk pak snáz propadne tomu, že je všude kolem něj.

Marek Švehla: A proč stejnému pocitu nepropadají lidé třeba v Polsku, Rwandě či Portoriku, kde je vnímání korupce menší?

Ondřej Kundra: Myslím, že Češi často vše vidí horší, než to je. Národní povaha? Nevím. Čímž samozřejmě netvrdím, že se tu uplácí málo.

Marek Švehla: Navíc úplně bych z toho nedělal spor dobří/nedobří. Ti lidé jsou velmi „dobří“, akorát jim nedělá problém někoho uplatit, když je to potřeba. Jinak mě to vlastně nezajímá proto, abychom se v tom utvrzovali. Zajímá mě, proč zrovna u nás, na dohled od Německa a zbytku Západu, je taková tolerance vůči korupci. Přísnější zákony se hodí, možná by ta přísnost ale měla být mnohem větší. Jenže nebude, protože to Češi nechtějí.

Petr Honzejk: Marek to trefil. Korupce se stala jakýmsi identifikátorem politiky. Je s ní v obecném vnímání nezrušitelně propojena. Babiš velmi správně pochopil, že nestačí říct „já nekradu“, ale že musí dodat „já nejsem politik“. To první by mu – v jisté míře – lidé asi i odpustili. Soudím podle toho, co mi říkají ti, kdo k němu vstupují. „Když budeme moci opravit stát, ať si klidně pomůže, protože horší než dosud to byt nemůže.“

Marek Švehla: Tak je to řečené přesněji. Zveřejňování smluv je podle mě něco jako lakmus. Poslanci ANO najednou vycítili to, co jejich kolegové z ODS, ČSSD dávno vědí: že Češi důslednou protikorupční politiku nevyžadují. Nechtějí, aby se kradlo tak okatě, jako to dělala ODS. Trochu se to však snese, hlavně když je rozvoj. Podle mě má Passer v zásadě pravdu. jen není jisté, jestli mu tahle pravda bude stačit na úspěch ve volbách. Rozvoj - a v lepším, méně arogantním balení - slibují i jiní.