Uváznutí v Bruselu

Dne 6. června stál David Cameron během oslav vylodění v Normandii bok po boku s ostatními světovými vůdci a možná přemýšlel o skvělém britském úspěchu v Evropě, který vůbec úspěchem být nemusel. Kdyby náhodou přišla bouřka, kdyby se Němci nesoustředili na vnitřní spory a další fronty, mohlo se spojenecké vylodění z triumfu v okamžiku proměnit v katastrofu. Pro britského ministerského předsedu, jehož evropská politika je také nebezpečně vratká, to není právě příjemná představa.

Poslední ukázkou této politiky je Cameronova snaha zamezit jmenování Jeana-Clauda Junckera předsedou Evropské komise. Juncker stál v čele Lucemburska, jehož nepočetná elita pochopitelně považuje Evropskou unii za snadný způsob zajištění národní bezpečnosti a zvýšení vlastní prestiže, a patří k evropským federalistům ze staré školy. V podstatě není ochotný si přiznat, jak obrovskou míru nespokojenosti nedávno vyjádřily miliony evropských voličů. Bez ohledu na sporný a pro The Economist nevítaný precedens, který by Junckerovo jmenování stanovilo, protože byl evropským vůdcům víceméně vnucen Evropským parlamentem, naplňuje Camerona tato představa úděsem. Nepřátelský předseda komise by totiž mohl zablokovat až polovinu reforem navržených Cameronem v rámci snahy dojednat nové podmínky britského členství v EU, než o něm v roce 2017 nechá hlasovat v referendu, a to včetně…