Tampa

Příběh o milostném vztahu učitele a žáka byl zpracován už nesčetněkrát, přesto ho pořád vnímáme jako provokativní. Ze své podstaty totiž překračuje hned několik společenských hranic: věkovou, mocenskou a velmi často i zákonnou. V románu Tampa začínající americké autorky Alissy Nuttingové jsou navíc staré známé kulisy školních tříd a zapařených okýnek aut zaparkovaných za městem osazené novými otázkami. Otázkami ožehavými zvláště proto, že si je hlavní hrdinka románu zásadně neklade. V příběhu nenajdeme nic z váhání a romantického oparu milostných příběhů. Erotika Tampy obnažuje sexuální nutkání na kost a s dovolením bychom se vlastně radši nedívali.

Nuttingová svojí knihu přirovnala k Nabokovově Lolitě, ale ve skutečnosti spolu mají tato díla pramálo společného. Nabokovův vypravěč Humbert Humbert volá po pochopení, vyprávěním se hájí, že není přece netvor, prostě se zamiloval. A daří se mu. Kolikrát nachytá čtenáře na tom, že nestandardním milencům vlastně drží palce, dokud jej nezačne nad postupujícím textem mrazit, čemu že to vlastně snad chvíli i přitakával. Se Celeste, vypravěčkou Tampy, naproti tomu nelze soucítit ani minutu, a taky o to nestojí. Dobře ví, že je perverzní, netouží to změnit, jen pragmaticky uvažuje, jak by se mohl vlk nažrat a koza zůstat celá. Koza je v tomhle případě Celestin civilní život, nikoli čtrnáctiletí chlapci, které naopak nelituje vůbec. A v tom je ta podstatná odchylka.

Celeste je mladá a krásná a schopná, přesně jak bychom si americkou učitelku literatury představovali. Že se jí líbí čtrnáctiletí chlapci, víme už z anotace knihy. A že se čtrnáctiletým chlapcům líbí jejich šestadvacetiletá blond učitelka literatury, to se rozumí nějak samo sebou. Čtenářská zkušenost velí očekávat náhlé milostné vzplanutí provázené vnitřními boji a dlouhým váháním a po marné snaze před vztahem utéct pak propadnutí spalující vášni. Nuttingová nás ale v zažitých romantických souřadnicích nenechá prodlévat ani odstavec. Její Celeste se totiž svého vypravěčského žezla chopí jako chlapeckého ztopořeného penisu: bez skrupulí směřuje rovnou k věci. Hned na prvních stránkách zjistíme, že celé dny myslí jen na sex a její jednatřicetiletý muž, se kterým je kvůli penězům, je sice atraktivní, ale „nachází se asi tak sedmnáct let za územím mých sexuálních zájmů“.

Když Celeste sex zrovna neprovozuje, tak ho plánuje, nebo si ho představuje. Je lovcem posedlým jedinou myšlenkou – jak beztrestně dostat čtrnáctiletého chlapce. Jaký typ kluka bude nejbezpečnější? A jak do té doby vydržet s videem, vibrátorem, s letmými dotyky v tlačenici a neškodným flirtováním u stánku se zmrzlinou? A zatímco Celeste horečně konspiruje, dokonce i vystuduje pedagogický obor, čtenář si rve vlasy, co si to proboha koupil za knihu a jak mohl něco takového vydat Odeon. Tampa je skvělým příkladem, jak velký význam má pro titul nakladatel a edice, ve které vychází. Jen záruka edice Světová knihovna a jméno vynikajícího překladatele Martina Pokorného může čtenáře přesvědčit, aby to s románem Tampa zkusil i za stranu šedesát.

I v největší milostné extázi, popsané důkladně, nicméně velmi technicky a nezaujatě, kdy chlapcům hoří oči touhou a první láskou, dumá Celeste nad tím, jak je to hrozné, že za chvilku začne dotyčný mužnět, že v téhle poloze vypadá moc dospěle, že bude brzy načase se ho zbavit, jak to udělat, aby ve svém zhrzení nic neprásknul, a jak honem shánět někoho dalšího, vždyť prostoje mezi milenci jsou k nesnesení. Celeste nejen nemiluje, ale ani nesoucítí. Je krutá a vypočítavá. Ale protože je mladá a krásná a schopná, je všude oblíbená a projde jí cokoli. Manipulovat světem – vedením školy, kolegy, rodiči dětí, manželem, porotou – je pro ni tak snadné. Kde je jaká genderová rovnost, musíme se ptát. Mohl by si dospělý muž dovolit k dívkám promile toho co ona? Reakce společnosti by byla naprosto odlišná a nesmlouvavá, o tom není pochyb. Je být ženou polehčující okolnost?

Je-li Lolita zčásti románem o tom, zda pedofila ospravedlňuje, když se opravdově zamiluje, pak je Tampa provokující hříčkou o tom, co všechno si může pedofil dovolit, když je krásný/krásná. Co všechno společnost unese, když je podezřelý oslnivý a laskavý. Není to nakonec podstatnější než mravní profil? Než vina?

Po vynikajícím deziluzivním závěru, který neurčitě rozmaže očekávanou pointu, tíží román jako kámen v břiše, což je bezpochyby užitečné. Jen je předtím třeba dost dlouho číst a zkrátka věřit, že ty popisy teenagerských rozkroků nakonec k něčemu budou.

Autorka je spisovatelka.

Alissa Nutting: Tampa
Přeložil Martin Pokorný, Odeon, 224 stran