Editorial: Budíček pro Evropu

Společenská nálada ve Velké Británii a Francii do značné míry spolurozhodla o osudu Československa v roce 1938. Od té doby bychom měli být velmi opatrní na to, co se děje i za našimi hranicemi. Že se na tomto zjištění nic nemění, dokazují také volby do Evropského parlamentu, které navíc naznačily, že ve Velké Británii a Francii se opět rodí společenská atmosféra, jež bude spolurozhodovat i o naší budoucnosti.

Volby do Evropského parlamentu vydaly zásadní poselství. Jen jak už to tak bývá, každý čte to poselství po svém. Zdá se však evidentní, že přišel čas, kdy se vyčerpala síla historických příměrů podobných tomu, jaký jsem použil v úvodu tohoto editorialu. Sjednocená Evropa se stala přirozenou součástí našich běžných životů a zřejmě se nenajde mnoho těch, kdo by ráno vstávali s myšlenkou na donedávna tak varovnou historii našeho kontinentu. Všednost s sebou přináší výhody, ale logicky také nevýhody.

Sjednocená Evropa dokázala během nebývale silné ekonomické krize uchránit státy před kolapsem, což je fantastický úspěch. Teď ovšem evidentně nastává druhé, těžší kolo: uchránit před kolapsem jednotlivé rodiny. Tady může Evropa hodně pomoci, ať už přímo svými kroky, či tím, že ponechá větší volnost jednotlivým zemím, aby tak učinily.

Na to upozorňuje například Timothy Garton Ash, který ve svém komentáři pro The Guardian píše, že Evropané se po dlouhé době začínají obávat, že jejich děti budou žít v horších podmínkách, než zažili oni. Ash svůj komentář končí slovy: „Bohužel cítím v kostech, že budoucí historici jednou o volbách v květnu 2014 napíší: ‚Tehdy to byl budíček, ale Evropa se neprobudila.‘“

Ne všichni to nicméně vidí tak skepticky. V tomto čísle si můžete přečíst, jak analyzuje budoucnost Evropy nejen The Economist, ale také německý týdeník Die Zeit. Zajímalo nás, jak tato dvě vlivná a chytrá média výsledky hodnotí. Kromě toho nabízíme i vlastní komentář a rozbor malé účasti Čechů ve volbách. O budoucnosti Evropy jsme si povídali též s bývalým polským prezidentem Aleksanderem Kwaśniewským.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor