Pomazánkové máslo o nás říká docela dost

Dokážou Češi využít evropské volby k prosazení svých zájmů? A o jaké zájmy vlastně jde?

Marek Švehla: Z kampaně trochu vyplynulo, co by měl být náš veřejný zájem: nikdy nepřijímat euro (ODS), nebo dokonce vystoupit z EU (Svobodní). Ti, kdo si tohle nemyslí, byli ve svých návrzích velmi obecní a nudní. I další zájem je z dílny ODS: platit do rozpočtu EU méně peněz. Tak to ale zřejmě trochu popletli, protože ne moc složitou matematickou rovnicí dojdeme k tomu, že do EU de facto žádné peníze neplatíme.

Erik Tabery: Neznáme v tuto chvíli výsledky, takže těžko soudit. Kampaň je mnohdy o zástupných tématech, nevím, jestli někdo bude slyšet na heslo: Vystupme z EU kvůli žárovce. A navíc, chtějí tu Unii rozbíjet za plat Unie. To nepůsobí důvěryhodně. Jsem ale přesvědčený o tom, že když se do parlamentu dostane ČSSD, SZ, ANO, TOP 09 nebo KDU-ČSL, je to vlastně jedno a budou hájit podobné zájmy. Dokonce ani ODS nebude o mnoho jiná. Jinak strany hájí takové zájmy a tak aktivně, jak se o ně zajímáme. Takže zatím poměrně málo.

Jindřich Šídlo: No, rozbíjet Unii za plat Unie… Já myslel, že to jsou peníze evropských daňových poplatníků, kteří mohou mít na podobu Unie rozdílné názory včetně toho, že se má zásadně změnit, nebo dokonce rozpustit.

Marek Švehla: Daňových poplatníků jsou. Akorát že EU se nebude rozpouštět (tedy pokud) v Bruselu, ale v Berlíně, Paříži nebo Praze. Ale to není podstatné.

Jindřich Šídlo: Čímž ale trochu říkáš, že není v eurovolbách třeba definovat žádné zájmy, protože se to stejně rozhoduje jinde.

Marek Švehla: Ti, kdo do Bruselu nakonec dorazí, by asi měli vědět, co tam chtějí prosazovat. Ať už jsou to poslanci, člen komise nebo úředníci na jednáních v rámci Evropské rady.

Marek Švehla: Mě ta otázka opravdu zajímá: existuje shoda na několika konkrétních věcech, které tam chtějí prosazovat všechny parlamentní strany? Já to z té kampaně nepoznal.

Petr Honzejk: Z kampaně jsem vyrozuměl, že českým národním zájmem je z Evropy co nejvíce trhnout, aniž bychom cokoli nabídli.

Erik Tabery: Jindřichu, já jsem rád, že zaznívají i hlasy za vystoupení, protože to nutí k přemýšlení o Unii. A nevadí mi, když budou placeny z evropských peněz, měl jsem na mysli, že odtamtud se vystoupení z Unie zařizuje docela těžko.

Erik Tabery: Kdybych měl definovat svůj zájem v Evropě, tak je vlastně poměrně jednoduché, abychom byli aktivní a vytvářeli si v Unii spíše partnery. Pomůže to zemi i v praktických ohledech, což bylo vidět při vyjednávání peněz z Unie – Poláci získali díky své aktivitě mnohem víc než my, protože Češi se nad tu debatu cítili povzneseni.

Marek Švehla: Jenže jsou partneři a partneři. ODS si vytváří partnery ve specifické, ostrovní, od Evropy vždy mentálně dost odtržené a od Ruska vzdálené Británii. Zatímco já je vidím v Německu. Proto vidím náš zájem v co nejlepších vztazích s Německem. Možná i v co nejtěsnějším spojení s Německem, což tu ale hodně lidí nerado slyší.

Petr Honzejk: Mně přijde vlastně nejzajímavější, jak eurovolby nasvěcují naši domácí politiku. Vyhraje Babišovo ANO, které nemá, jako lokální politicko-opravárenské hnutí, ze samotné podstaty na Evropu názor. Stejně jako nemá (a nemůže mít) silný názor na cokoli, co vyžaduje nějaké ideové ukotvení, smysl pro přesah každodennosti. Bez toho ovšem – jak je vidět právě na evropském kontextu – plnohodnotná politika neexistuje. Skrze eurovolby vidíme zřetelněji hloubku českého politického bloudění.

Marek Švehla: To je na mě dost složité. Možná teď Česko potřebuje jen opraváře bez velkých ambicí něco vymýšlet, spíš se jen dívat do návodu k obsluze. A jde o to, kde ty návody hledá – jestli v Berlíně, Londýně, nebo v Moskvě.

Robert Břešťan: Evropské volby s českými národními zájmy nijak nesouvisejí. Volí se 21 poslanců ze 751, takže nul nula nic. Zájmy se tvoří (a mají tvořit) úplně někde jinde.

Marek Švehla: Souvisí, nesouvisí, pokud bude Evropský parlament posilovat pravomoci, tak těch 21 lidí bude dělat nějakou počitatelnou evropskou politiku. Nelze vycházet ze 751 lidí, ale z počtu poslanců ve frakcích, kde se ta politika tvoří. A potom evropské volby dávají možnost si vztah k EU ujasnit.

Robert Břešťan: No jo, ale ta česká jednadvacítka bude také v různých frakcích. Z průběhu kampaně bych směrem ke vztahu Česka k EU raději nic nevyvozoval.

Marek Švehla: Potom ale z čeho, když ne z voleb do instituce, která dělá evropskou politiku?

Robert Břešťan: Z vládní politiky. Ta je taky jediná relevantní ve vztahu k českým národním zájmům v EU.

Marek Švehla: Jenže při národních volbách se o Evropě obvykle nemluví. Proto čekám nějakou minimální debatu o českých zájmech v EU od kampaně do EP.

Robert Břešťan: Tak snad v těch příštích… Teď šlo hlavně o žárovky, okurky a banány.

Jindřich Šídlo: Nezapomeň na pomazánkové máslo, při superdebatě na ČT jsem se celý ošíval, kdy se už dočkám, naštěstí mě Petr Mach nakonec nezklamal.

Marek Švehla: Říkat máslo něčemu, co není máslo? To je můj oblíbený národní zájem.

Erik Tabery: Jindřichu, ale počkej na ten šok, až zajdeš do obchodu a tam pomazánkové máslo nebude!

Marek Švehla: Jinak mně ale taky lezou krkem nářky o tom, jak se nedebatuje o Evropě nebo jak nevíme, co chceme. Jenže my to fakt nevíme.

Jindřich Šídlo: Eriku, vyhnal jsi mě k volbám. Téhle hrůze musíme zabránit.

Erik Tabery: Jo jo, také jsem se kvůli tomu vydal volit. Máslo si rozvracet nenecháme.

Marek Švehla: Na druhou stranu vznikla z toho příjemná kultura nazývat něco přídavnými jmény – pomazánkové, tuzemský atd. Ten kdo to nezná, si musí připadat jako v zemi hádankářů.

Petr Honzejk: To pomazánkové máslo o nás říká docela dost. V Polsku třeba prodávají kostky „máselného“ tvaru obsahující 50 procent mléčného tuku a 18 procent tuku ze slunečnic. Na obalu je napsané MIX LACIATY, což je přesně to, co to je. Ptal jsem se, proč tomu neříkají máslo, a koukali na mě divně a odpovídali: „Proč bychom tomu měli říkat máslo, když to není máslo?“ Prostě jiná tradice, která tolik nestojí na simulaci čehokoli, které se někdy ošklivě říká vyčuranost.