Než to tady zavřou

Bar galerie U je zářivou bělobou vymalovaná místnost, kde na drahých designových židlích posedává mládež dávající jasně najevo, že minimálně v oblečení a technologických novinkách sleduje poslední světovou módu. Mládenci a dívky pijí italské víno nebo německé pivo, které se tu podává, z reproduktorů jim k tomu hraje jazz. „Moc dlouho nám tohle místo nevydrží. Dávám tomu tak rok,“ rozhlíží s kolem sebe Dmitrij Dobrovolski (30), který sem se svými stylovými botami, holou hlavou a plnovousem dokonale zapadá. „KGB si to sem chodí obhlédnout každý druhý den. A když se děje něco, co se jim nelíbí, nebo tu visí pro ně podezřelý plakát, jsou tu za chvíli a je po všem. Ale zatím ne definitivně,“ říká.  Za velkými prosklenými okny je Minsk, současné hlavní město hokeje a jinak metropole poslední evropské diktatury. Desítky politických vězňů si odpykávají několikaleté tresty, stovky lidí důvěrně znají dvoutýdenní preventivní vazby. A tisíce dalších, jako třeba právě Dmitrij Dobrovolski, přemýšlejí nad tím, jak s nevyzpytatelnou vládou Alexandra Lukašenka hrát hru o lepší Bělorusko.

Zločinci natřikrát

Hokejové mistrovství světa přineslo Minsku novinku – zástupy turistů a zahraničních návštěvníků bloumající dvoumilionovým městem usazeným uprostřed nekonečných rovin luk…