Dopisy

MŮŽE ZA TO ZÁPAD A MAJDAN?

RESPEKT 21/2014

S obsahem článku souhlasím. Pouze bych zdůraznil, že pokud máme posuzovat každý převrat podle jeho cílů, pak kromě uvedeného v neposlední řadě šlo o nespokojenost obyvatelstva s všeprostupující korupcí. Záběry obrovského majetku prezidenta Janukovyče byly výmluvné. Proto si myslím, že mocenský převrat byl nevyhnutelný jak z důvodu politického (příklon k Západu), tak ekonomického, kdy se celá země léta potácela nad propastí krachu při hromadění obrovských majetků v rukou malé skupiny bezskrupulózních politiků, neváhajících se uchýlit i k vraždám nepohodlných kritiků z řad novinářů.

Argumentace pana Vyvadila na mě působila jako školení agenta KGB. Zřejmě se příliš často dívá na ruské TV stanice. Jejich argumentace je nápadně podobná.

Nepopírám, že situace na Ukrajině je složitá a v jejím světle má člověk hned pocit, že u nás žijeme v ráji. Další vývoj bude zajímavé sledovat, ale na výsledek bych si nevsadil.

Petr Kvaček 

Nemoc požitkářů

Respekt 21/2014

Se zájmem jsem si přečetla uvedený článek a podepsala bych každé slovo. Zvláště příměr na závěr mi přišel hodně trefný.

Je důležité apelovat na státní orgány, aby věnovaly pozornost zejména prevenci. Mohu říct, že mnohem více toho děláme v tomto směru na komunální úrovni. Například naše město Třebíč je od roku 1997 zapojeno do projektu Zdravé město (projekt podporovaný WHO) a je členem Národní sítě Zdravých měst. V rámci tohoto projektu děláme maximum pro prevenci a osvětu, pořádáme Dny zdraví, prevence zubního kazu, kampaně jako Den bez tabáku, Den bez aut, Den Země, různé sportovní dny, máme vypracovaný grantový systém na podporu zdraví a pohybových aktivit, vyhlašujeme soutěž o nekuřácké restaurace, které potom propagujeme, pořádáme biojarmarky a trhy regionálních produktů a další aktivity, ale bez podpory státu je to hrozně těžké…

I mně osobně vadí neodvaha k zákazu kouření v restauracích, skrývaná za omezování osobní svobody.

Ing. Marie Černá, místostarostka města Třebíč

DOUFÁM V ZÁNIK NÁBOŽENSTVÍ

RESPEKT 20/2014

Znepokojila mě neprofesionalita, s jakou Martin Uhlíř uvedl rozhovor s Lawrencem M.Kraussem, když napsal: „Přesto se nelze ubránit dojmu, že vidí jen omezenou výseč reality.“ Čtenářům tak už předem podsouvá, že fyzik Krauss je hlupák, který o světě ví méně než „my“, tedy čtenáři + Martin Uhlíř, ,my“, kdo přece věříme ve spirituální rozměr reality a na pomýlené ateisty se díváme spatra. Tento tón mě jako čtenáře uráží. Na racionalitě a kritickém myšlení stojí svobodná společnost i profesionální žurnalistika, kterou od Respektu očekávám. 

Martin Uhlíř však i v článku  „Čtyři jezdci a jedna jezdkyně“ píše neprofesionálně jakoby z nadřazené pozice moudrého „moderně věřícího“ a opět se nesmyslně vysmívá principům svobodné společnosti, tedy racionalitě a kritickému myšlení. Autor v článku píše: „Dialog je obtížný i proto, že noví ateisté z principu odmítají veškeré nadpřirozené jevy a síly.“ To přece odmítá každý rozumný člověk. Poznání je proces a jevy a síly jsou přirozenou součástí našeho světa, ať už jim v současnosti rozumíme či ne. Martin Uhlíř se v článku snaží vykreslit neexistujícího nepřítele militantních scientistů, přitom vědecká metoda je obecný přístup k realitě, kdy kriticky vyhodnocujeme důkazy, jimiž jsou věci, kterým máme věřit, podloženy. Nemáme-li k jakémukoli prohlášení důkazy a není-li tvrzení testovatelné, rozumná pozice zůstává: není důvod tomu věřit, objeví-li se přesvědčivé důkazy, věc začne být věrohodná. Koneckonců na stejných principech pracuje skvělý investigativní tým Respektu. 

Obranu racionality jsem vždy v Respektu oceňoval, články Martina Uhlíře o vědeckých tématech či klimatických změnách byly vždy věcné a velmi dobré. Nepovedený úvod k rozhovoru a článek v předminulém čísle mě však zklamaly.

Petr Zítka