Rozdíl mezi Bartákem a Dalíkem

Když před dvěma a půl roku policie obvinila bývalého náměstka a pak i ministra obrany Martina Bartáka z úplatkářství, šlo o přelomovou zprávu. Bylo to poprvé, kdy se justice rozhodla stíhat korupci v nejvyšších mocenských patrech, a to rovnou v srdci ministerstva obrany, místě, kde se podle expertů eráru pouštělo žilou nejvíc. Důležité je i čerstvé rozhodnutí soudu, že Barták je nevinen. Rozsudek je totiž důležitým vzkazem žalobcům, které cesty budou napříště pro vyšetřování neschůdné. Především je však zprávou, že právní stát v Česku funguje.

Dva a půl roku poté

Státní zástupce Dušan Táborský předložil soudu následující příběh: Barták, ještě coby náměstek ministryně obrany, si během služební cesty do USA v roce 2008 řekl o úplatek pět milionů dolarů americkým zástupcům automobilky Tatra, která měla za dvě a půl miliardy dodat armádě svá nákladní auta. Poté co se Tatra rozhodla kvůli poruchovosti součástek vypovědět smlouvu jednomu ze subdodavatelů, českému podniku Praga, se ale dostala do komplikací. Proti Tatře vystoupili někteří politici a ostře kritizovali odstavení české firmy. Manažeři Tatry se začali obávat, že přijdou o celý kontrakt, a aby se zbavili problémů, si měl podle Táborského Barták říci o peníze.

Žalobce šel od začátku do velmi nejistého sporu. Proti Bartákovi měl pouze výpovědi amerických představitelů Tatry Williama Cabanisse a Duncana Sellarse, kteří tvrdili, že Barták si Cabanissovi o úplatek řekl (Sellars měl být u toho a hovor zaslechnout). Proti nim přitom stálo Bartákovo tvrzení, že k ničemu takovému nedošlo. Judikáty Nejvyššího soudu již v minulosti stanovily, že i na základě svědectví lze někoho uznat vinným. Musí ovšem být splněno několik předpokladů. Výpověď musí být důvěryhodná, podložená dalšími indiciemi a zasazená do uvěřitelného kontextu. Proto soud Táborského verzi neakceptoval.