Pomalu, ale přece

Když minulý týden dorazili na jednání do Vídně zástupci Íránu a zemí skupiny 5+1 (stálí členové Rady bezpečnosti OSN a Německo), očividně mezi nimi panoval optimismus z dobře odvedené práce: někteří lidé se domnívají, že by jednání mohla do 20. července vyústit v podepsání vzájemné dohody. Až donedávna se možnost všeobecné úmluvy o omezení íránských jaderných aspirací výměnou za úlevu od sankcí jevila jen jako zbožné přání. Stále ještě je nutno překonat některé závažné překážky, ale všeobecný pocit naléhavosti situace i pragmatičnost a pružnost, již íránští vyjednávači v čele s ministrem zahraničí Džavádem Zarífem projevili (zejména v některých složitých technických otázkách), povzbudily ve všech naděje. Tento postoj je v prudkém kontrastu k dřívějšímu zdržování a agresivitě.

Přísnější inspekce

Írán zjevně hodlá dodržet závazky stanovené vloni v listopadu v rámci podmínek předběžné úmluvy, která jej osvobodila od některých méně bolestivých sankcí. Írán přestal vyrábět uran obohacený na 20 procent, který lze rychle zpracovat na materiál potřebný k výrobě bomby, a polovinu svých zásob přeměnil na nízko obohacený uran (LEU) s pětiprocentní koncentrací izotopu. Z druhé poloviny se do konce července stane oxid uranu, který se nedá tak snadno přeměnit na zdroj energie pro zbraň.