Návrh vlády je na světě. Co se mělo udělat jinak a lépe?

Jindřich Šídlo: Nedáme jim přece jen těch 100 dní?

Robert Břešťan: A ještě do toho hodí hůlku Zeman. Taky bych počkal, stejně to není oficiální.

Marek Švehla: Kdyby vláda den po jmenování znárodnila Economii, tak taky budeme čekat na sto dní?

Jindřich Šídlo: Ale to asi nehrozí, ne?

Marek Švehla: Těžko říct, co hrozí. Jde o to, jestli se hájením myslí i neprojevování názoru.

Robert Břešťan: A tím jinak a lépe se myslí jména?

Marek Švehla:  Jména, nicméně nejen je.

Jindřich Šídlo: Kolik lidí má nějakou vládní zkušenost? Tři? (Sobotka, Mládek, Stropnický, ti dva dost krátkou. To není moc, takže patrně bude nějakou chvíli trvat, než si ministři vůbec zvyknou, jak taková vláda funguje – v jejich úřadech i při schůzích vlády. Což není kritika, jen upozorňuju na tuhle drobnost.

Robert Břešťan: Chyba je, že se to tak dlouho vleče a u moci nám tady pořád zůstává nechtěný pohrobek Zemanovců. A ještě nějaký čas zůstane, protože prezident to Sobotkovi hned tak nepodepíše.

Petr Honzejk: Myslím, že bude chvíli dělat brykule. Ale ne dlouho. Nejmenování vlády by mu na popularitě nepřidalo, nemůže si to moc rozházet s Babišem a nakonec by popřel i sám sebe, protože v roce 1998 Havlovi argumentoval, že výběr ministrů je výsostné právo premiéra. Kromě toho se bojí kompetenčního sporu, který by jen těžko vyhrál.

Erik Tabery: 

Ta vláda je zvláštní všehochuť. Programová i personální. Jestli bude ministrem životního prostředí šéf chemičky, bude to podle mě hlavně prohra ČSSD. Liberální křídlo této strany si slibovalo, že po letech modrání ministerstvo zezelená a ono možná spíš zčerná.

Marek Švehla: Když taky pominu Zemana: každá vláda potřebuje přijít s něčím, co lidi zaujme, co se může stát nositelem jejich důvěry nebo jen zájmu. Tady to pro podstatnou část lidí plní  Babišova přítomnost. A co dál? Překvapuje mě, že Sobotka nemá ambici dát té sestavě nějakou vlastní originalitu.

Jindřich Šídlo: Možná to je tím, Sobotka při vší úctě není ta nejoriginálnější osobnost.

Marek Švehla: Až natolik, že nechápe význam přítomnosti žen v levicové  vládě?

Jindřich Šídlo: Myslím, že na to česká levice nikdy moc nehrála. Pokud si dobře pamatuji, nejvíc žen měla v roce 2007 druhá Topolánkova vláda.

Petr Honzejk: Že to zas bude „hokejová šatna“, jak to nazýval - tuším - Topolánek, je škoda, leč z hlavy mě nenapadá ze tří vládních stran ani jedna žena s ministerskou kompetencí a ambicemi, vyjma paní Jourové. Vás někoho ano?

Erik Tabery: Jak tu píše Marek, také mi tam chybí nějaký tahák; něco, co naznačí charakter příští vlády. Kdo ale ví, třeba je to výhoda, půjde pak víc o tým. O to důležitější ale bude síla a um premiéra.

Marek Švehla: Jak se měří ministerská kompetence?

Petr Honzejk: Marku, já jsem napsal s „kompetencí a ambicemi“, z toho je snad jasné, že mám na mysli obojí současně. Možná nevidím mezi političkami ČSSD, ANO a KDU žádnou výraznou kompetenci, protože nemají ambice ji předvést. Nebo jsem úplně vedle. Ale znovu: napadají tě z fleku nějaká jména?

Marek Švehla: Marksová-Tominová, i když asi nic neřídila. Já osobně bych ji tam ale rád viděl. Nicméně souhlas, že tam žádná z političek nevyčnívá. Chce to tedy odvahu na někoho vsadit. Stejnou odvahu, s jakou svěříme hejtmanovi Plzeňského kraje ministerstvo vnitra.

Petr Honzejk: Nebo druhdy ministerstvo zdravotnictví budoucí plzeňské hejtmance.

Jindřich Šídlo: Nebo kdysi ministerstvo financí třicetiletému předsedovi poslaneckého klubu.

Petr Honzejk: Je otázka, kolik z nich shoří jako papír… Zvládne soukromý zemědělec Jurečka zemědělství? A no name band ze stínové vlády ČSSD sociální věci, zdravotnictví a školství? (I když Chládek vlastně takový no name není.)

Marek Švehla: No jasně, odvahy tam bývaly vagony. Jinak ale po Rusnokově karikatuře vládnutí bych možná i já vzal státní atomový úřad.

Jindřich Šídlo: Na to se prý už ptal Pecina…

Marek Švehla: Mimochodem rozumí někdo tomu, proč přátelé v liďáku mezi sebe tak neradi pouští přítelkyně?

Petr Honzejk: Důvod mě nenapadá. Alespoň žádný, který by se dal tisknout.

Robert Břešťan: Mě ta hra na „name“ a „no name“ moc nebaví. Kolik „name“ je co čtyři roky v Poslanecké sněmovně? Je to obecně problém v politice, moc velkých jmen se tam nehrne. Ale kdo znal ještě nedávno typově třeba Hegera, Gazdíka nebo Farského? Prostě ti „no-name“ mají nárok na to, aby ukázali, že si jméno můžou udělat. Je ale samozřejmě namístě jména budoucích ministrů pečlivě probrat a poukazovat kupříkladu na střety zájmů. Jinak můžeme zemanovatět a požadovat nezvratné důkazy odbornosti…