Změní případ Bartošová český bulvár?

Petr Honzejk: Ano. Nebude se už psát o Bartošové.

Erik Tabery: Nezmění. Je to hodně mezní případ. Bulvár sehrál svou negativní roli, ale bez aktivní pomoci jejího nejbližšího okolí by se to podle mě asi nestalo.

Martin M. Šimečka: Pokud se prodej bulvárního tisku kvůli smrti Bartošové zvýší, nejenže se nezmění, ale bude ještě drsnější. Bude mít totiž jasný důkaz, že se mu to vyplácí.

Erik Tabery: Nečekal bych automaticky, že bude drsnější. Je otázka, co tu chce veřejnost číst a jak na tom aktéři participují. Bulvár se ještě nikdy nestal terčem tak silné kritiky jako nyní. Řekl bych tedy, že možná bude naopak opatrnější.

Silvie Lauder: Nezmění. Tlak by musel přijít od čtenářů, což se neděje (jak známo, čeští čtenáři mají zálibu ve smrti a nemoci), nebo od lidí, o nichž bulvár píše. To taky nelze čekat, protože celebrity a bulvár spolu v mnoha případech sice navenek válčí, ale ve skutečnosti koexistují a spolupracují. Myslím, že by se mohl změnit, jen pokud by v Česku propukla podobná aféra jako v Británii s News of the World.

Petr Honzejk: S jistou dávkou cynismu se můžeme sázet, koho si bulvár vybere jako středobod svého vesmíru po Bartošové. Bývalá zpěvačka byla ideálem, neb se na ní mohly vybíjet hlavní komplexy, které bulvár živí: závist (kdysi byla úspěšná) a škodolibost (nějak se jí to zvrtlo), vše navíc v jedinečně bizarních kulisách podivných existencí a alkoholového oparu… Další osobu, která by mohla zároveň kanalizovat nehezké pudy a fungovat jako zástupná oběť za hříchy masy, budou kapitáni bulváru hledat těžko. Paní Bartošová jim bude chybět.

Erik Tabery: Souhlasím s Petrem. Po pravdě řečeno, skoro by mě víc zajímalo, jestli se změní přístup celebrit, které s bulvárem spolupracují. Asi ne, nejsem naivní, ale mají velmi dobrý příklad, co se stane, když tu spolupráci přeženou.

Silvie Lauder: Ono to však, Eriku, často nezáleží na nich samotných, ale taky na lidech, jimiž se obklopují. To bylo přesně vidět v Dělnících bulváru, kde manžel Bartošové nejdřív plivne jedovatou slinu o bulvárních hyenách a za pět minut si s Novotným domlouvá, co kdy o IB napíše.

Martin M. Šimečka: Zajímalo by mne, zda je bulvár odrazem národní povahy. Například na Slovensku je podstatně měkčí a takový trochu ubrečený, samé pohřby a nemoci. A k tomu hodně slz.

Petr Honzejk: Otázka poměru bulváru a národní povahy je fakt zajímavá. Třeba ve Francii donedávna bulvár prakticky neexistoval. Soukromí – hlavně politiků – se tam dost respektuje… V Česku zase chybí pořádný politicko-společenský bulvár britského typu. Proč tady není? Neměli bychom ho založit?

Erik Tabery: Ano, Silvie, to jsem psal hned na začátku, že to spolu souvisí. V tomto případě je manžel více vinen než bulvár. Petře, já myslím, že v každé zemi je trochu jiný. Třeba český bulvár není vůbec vtipný. Někdy se snaží, ale vtipný není. Britský vtipný být umí. Národnostní rozdíly mi však nepřijdou tak zajímavé jako hledání hranic toho, co se má a nemá psát.

Petr Honzejk: Eriku, bulvár přece stojí na tom, že hranice, co se má a nemá psát, neexistují. Je to takový etický Schengen…

Erik Tabery: Právě že už to neplatí. Viz Británie. Tam se po skandálu s odposloucháváním ty hranice začaly řešit docela jasně. Jen kolik lidí vypovídalo před komisí: Ano, bulvár zabil mého syna, mou manželku…

Petr Honzejk: Bez ironie: jsem zvědav na výsledky, a u nás tuplem. Samoregulace bulváru je podle mého protimluv, administrativní zásahy nad rámec trestního a občanského práva zase problematizují svobodu tisku. Jsem fakt zvědavý.

Erik Tabery: No já jsem také bez ironie zvědav. Neříkám, že se něco stane, ale taková ta česká cesta, že všechno je vlastně jedno, také není dobrá strategie. Už pořádná debata o tom by byla zajímavá a prospěšná, ale tady se nedebatuje o ničem, takže se to asi nestane. A jak říká Kalousek v politice, aféry jsou jako rýma, člověk musí počkat, až přejde, a pak má klid, evidentně to platí i o médiích.

Petr Honzejk: Tak do toho. Jak byste to udělali? Tedy „co by se mělo“?

Erik Tabery: Nejsem úplně vhodný adept na tuhle debatu, protože bulvár znám málo, byť mám osobní zkušenost, jak skvělý pocit v rodině vyvolá fakt, že bulvár volá na mobil lidem, že se jim zastřelil příbuzný, a oni ještě o ničem nevědí. Ale třeba do debaty, která proběhla v Anglii. Měl by mít soud pravomoc zakázat informovat o soukromí sportovce, který se léčí z drogové závislosti, protože tlak brání jeho vyléčení? Atd.

Jindřich Šídlo: Ale tohle právě v Británii funguje už dlouho, bez ohledu na aféru NOTW, říká se tomu „injunction“ a využil toho kdysi třeba moderátor BBC Andrew Marr, když šlo o jeho nemanželské dítě. Debata v Británii se týkala především toho, že bulvár porušoval už existující zákony, například právě ilegálními odposlechy. Když kouknete na Daily Mail (zcela výjimečně a ze studijních důvodů se na něj dívám denně tak třikrát), zjistíte, že o nějakém zjemnění nemůže být moc řeč.

Erik Tabery: A to je ono, Jindřichu, přesně jsi to popsal. Nejde o zjemnění, ale nabytí vědomí, že některé věci se nemohou, a dokonce o nich může rozhodnout soud. To tady však téměř není. A jen debata o tom vzbuzuje pochybnost, jestli nechceme narušit svobodu slova. Jinak, bulvár jako takový mi vůbec nevadí, nikdy by mě nenapadlo ho morálně odsuzovat jen tak, ale hranice by měla mít každá lidská činnost. Uznejte, že ta poslední věta zní jako od pana Wericha…

Jindřich Šídlo: Když už člověk je, má koukat aby byl, Eriku, to je jasný.

Erik Tabery: A mám slzu v oku.

Petr Honzejk: Teda strefovat se do pana Wericha… nic vám není svatý, holoto intelektuálská…, a pak má být něco svatý bulváru!!!