Tenká Zimní kniha o lásce Dory Kaprálové je založena na jednoduchém principu variací, které jsou téměř bez výjimky uvozeny slovy: „Je jeden muž.“ Vlastnímu textu předchází dedikace Péteru Esterházymu, maďarskému spisovateli, autorovi knihy Jedna žena,přičemž následuje přípisek: Každý den píšu jeden krátký text o jednom muži, jak jste mně s P. E. (Péter Esterházy) doporučili. Děkuji. Je to hezký, klidný, zimní zvyk.
Je chvályhodné, že se autorka ke svému inspiračnímu zdroji hrdě hlásí. Formu knihy zkrátka převzala a nepředstírá, že ne. Stejně jako Esterházy zkoumá podoby erótu tak, že vypravěče v miniaturních příbězích nechá navazovat vztahy s rozmanitými představiteli opačného pohlaví, přičemž není jasné, zda nejde veskrze o analýzu postavy jediné, zato nekonečně proměnlivé. V případě Zimní knihy by však muselo jít o vnitřně nekonečně rozporného muže. Kaprálová volí formu, kterou nazývá vinětami snad proto, že jimi označuje konkrétní situace s konkrétními muži (ale ne nutně jen s muži). Společné mají značné erotické napětí, až obscénnost a ambivalentnost.
Rozhodně nejde o jednoznačně přitažlivé postavy, připadá nám, že si všechen ten obdiv a něhu nezasluhují, jenže toto nepochopení, tato autorčinými slovy „pošahanost“, je součástí každé zamilovanosti i této literární hry. Některé objekty vypravěčka miluje třeba jen pár vteřin, jiné celý život, miluje živočišně jako nymfomanka nebo milosrdně jako samaritánka, ale vždycky je to láska. Láska v různých stadiích zralosti, v různých časech, na různých místech, různě vroucná, různě lhostejná. Píše se tu třeba o dětské platonické lásce k muži z Guinnessovy knihy rekordů, který tři roky nespal, nebo o lásce k chlapci (dnes plešatému prodavači domácích potřeb), který zamilované holčičce slibuje polibek za podmínky, že vydrží deset minut v peřiňáku, na nějž si on s kamarádem sedne, přičemž „peřiňák je rakev a chcípají v ní mrtvý mrtvoly“. Jsou tu muži různých kategorií, vedle sebe stojí „trula“, „kokotek“, „pičus“, „chlapčuljatko“ i „mužčina“, jsou tu muži snoví i reální – statečný řidič Roman Smetana (jehož miluje vlastenecky), kuchař Jamie Oliver i závodník formule 1 Rubens Barrichello, který líbá při státní hymně vlajku, a přitom je tak osamělý, jako všichni vítězové…
Ať už jsou texty fabulací či autentickými vyznáními, podstatná je jejich tragikomičnost. Tón vyprávění je ironický, frivolní, zlomyslný, pubertální, ale vší tou nezávažností pokaždé probleskne nějaké posmutnění, nějaké poznání, nenápadné jako fleky na světlých riflích uhoněných matek. „Jsou čistotné, perou, žehlí, pečou, trouby věčně nažhavené a piva věčně vychlazená; a hodné jsou, ne jako já…“ I ona by mohla svému muži uklízet, mohla by mu krájet mrkev v uklizené kuchyni, jenže ona si místo toho pořád něco píše a miluje příliš mnoho jiných mužů.
V naší tradičně monogamní společnosti, kde bývá nepokrytě flirtující žena děvka, zatímco flirtující muž je sympatický donchuán, trochu pobuřující postoj. Však ani sexuchtivá vypravěčka Dory Kaprálové nemá snadnou pozici. Muži ji odhánějí jako dotěrnou mouchu. Na její milostné bzikání neodpovídají nebo odpovídají špatně, tak jak si to vůbec nepředstavuje. Nechápou, proč ji mají chytnout za pravou nohu a jemně vláčet po podlaze, a jen ji protivně umravňují. A ona je dál tolik miluje!
Kaprálová možná bezděky vystihla zásadní rozpor mužské a ženské mentality: ženy lásku přeceňují a muži podceňují, alespoň veřejně. V podvědomí muže bývá zvyk lásku umenšovat, odstrkávat ji jako něco zbytného, byť je pro něj stejně důležitá jako pro ženu. Kdežto žena ji až kýčovitě povyšuje nade vše.
Zimní kniha není jako celek důsledná. Je trošku „halabala“ spíchnutá. Negraduje. Není ani kompozičně rafinovaná. Je však rafinovaná jazykově, rozkoš, která se děje ve vyprávění, se děje v jazyce. Autorka vyzvedává pozapomenutá slova, milostně převrací jejich slovosled, vtipně zachází s moravismy i germanismy, její řeč je zpěvavá a perlivá, přiléhavá, a hlavně svrchovaně svobodomyslná. A není originální proto, že originální být chce, ale proto, že originální je. Smířeně se bouří vůči stereotypu, pokojnému životu a citové vlažnosti, soucitně se vysmívá mužům neochotným se bouřit, ale nejvíce možná žánru milostných vyznání.
Autorka je spisovatelka.
Dora Kaprálová: Zimní kniha o lásce
Archa, 82 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
