Čekání na maminku s tatínkem

Řada lidí v jídelně domova seniorů na kopečku v Blansku vysype z rukávu datum svého narození, jak dlouho jsou ale na světě, to už mnozí z nich dohromady nedají. Pro obyvatele oddělení se zvláštním režimem je přítomnost záhadná věc, Alzheimerova choroba jim ukrajuje paměť odzadu, a tak není rok narození od čeho odečítat – letošek žádné pevné číslo nemá. „Já tu chodím do školy, jde mi to dobře,“ říká drobná osmdesátnice paní Anna s plachým úsměvem školačky, kterou teď hlubina paměti zavedla právě do těch let, a uhlazuje si hnědou halenku. Pečovatelka ji pohladí po ruce a pochválí, jak pěkně se dnes ustrojila. Bělovlasá sousedka od vedlejšího stolu nad sousty oběda vypráví, že sem dojíždí každý den na motorce nebo autobusem, „podle toho, jak tatínek rozhodne“.