Zmrtvýchvstání v Neratově

Cesta do nitra Orlických hor připomíná ve všedním únorovém dopoledni putování spícím královstvím. Roubené chalupy zejí prázdnotou, zamračené nebe podtrhuje depresi místních, kteří v kraji zůstali kvůli práci v turistickém ruchu, a právě je srazila k zemi zoufalá zimní sezona. Ale kousek za Žamberkem, na dohled Polska, jako by návštěvník přejel pohádkovou hranici. Za cedulí se jménem Neratov se otevře údolí a pohled na kostel, za jehož design s prosklenou střechou by se nemuselo stydět žádné evropské velkoměsto. Na návsi je nezvykle živo: tucet lidí zametá, kope novou cestu nebo překládá zboží pro jedinou prodejnu potravin široko daleko. Barvotisková idyla ostře kontrastuje s tím, že mluvíme o zapadlém kraji s vysokou nezaměstnaností, který láká k životu maximálně pár romantiků unavených životem ve městě. I když někdy i tohle může stačit: právě oni kdysi do spícího sudetského sídla přivedli nové obyvatele a společně ho probudili k životu. Počet obyvatel zvedli ze tří na šedesát, přivedli novou krev do místního zastupitelstva a nabídli práci místním, kteří se ještě neodhodlali k odchodu.