Editorial: Vyhnout se scénáři l. P. 1938

Události na Ukrajině patří i nadále k těm nejdůležitějším, které se na našem kontinentu odehrávají. Sice se přestalo bojovat v Kyjevě, ale na vážnosti situace se nic nemění, spíše naopak. Západní část Ukrajiny mají pod kontrolou opoziční politici, kteří dokázali svrhnout Viktora Janukovyče, ale východ Ukrajiny a Krym nechtějí přijmout oslabení ruského vlivu v zemi.

Zatímco poslední únorový víkend přinášel náznak uklidnění a dobré zprávy, tento víkend byl ve zcela opačném duchu. V pátek večer a od brzkých sobotních hodin přicházela jedna znepokojivá informace za druhou. Vzhledem k našim dějinám bychom měli mít (což bohužel neznamená, že máme) větší citlivost pro zprávy, kdy nějaká mocnost za hranicemi připravuje armádu, aby mohla ochránit „své“ občany na území cizího státu. Výroky Moskvy skutečně připomínají prohlášení Berlína z roku 1938, že v Československu trpí německá menšina, kterou je třeba ochránit, a tak Evropě zajistit klid. Nic není stejné. Tedy ani rok 2014 není kopií roku 1938, ale poučení přesto máme, tedy že neexistují „vzdálené země kdesi v Evropě“.

V sobotu odpoledne, kdy šel Respekt do tiskárny, posilovala ruská armáda své pozice na Krymu a tamní proruští politici požádali Moskvu o pomoc. Podobně jako před časem v Gruzii, kde posléze přišel vojenský zásah a „odtržení“ proruských území. Odborníci se v názoru na to, co nastane na Ukrajině, přou. Podle některých dojde k obsazení východní části země, jiní zase tvrdí, že Moskva bude spíše podporovat rozmíšky mezi ukrajinskými stranami a politiky, bude se snažit oslabovat tamní ekonomiku či šířit dezinformace. A čekat, až frustrovaní lidé odvrhnou ve volbách svobodu a nezávislost i bez útoku námořní pěchoty. Sobotní vývoj naznačil, že se odehraje kombinace obojího.

Ve chvíli, kdy jsme uzavírali toto číslo, prezident Vladimir Putin požádal ruské poslance, aby schválili použití vojenské síly k normalizaci situace na Krymu. A ti souhlasili. Klíčové teď bude, jak se teď zachovají Evropská unie a Spojené státy, které rovněž nejsou v jednoduché situaci. Právě tomuto tématu, ale i řadě dalších se věnují naše texty na stranách 15 a 19–21.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery