Solidní obchodníci se při hledání perspektivních trhů zpravidla pouštějí do dlouhých ekonomických analýz, hltají křivky HDP a studují spotřební koše. Někdy by ale mohlo stačit otevřít si letový řád, nalistovat seznam nových destinací a jednoduše spoléhat na to, že nadupané analytické týmy leteckých společností odvádějí dobrou práci. Jednou z destinací, kterou při této metodě nelze minout, bude zcela jistě Kongo. Jistotu, že se na nevelkém letišti v Kinshase něco podaří prodat, pochopitelně nikdo nemá. Můžete si však být jisti aspoň tím, že jste se právě ocitli na velmi zajímavém trhu.
Jasná strategie
I když u leteckých společností není Konžská demokratická republika zrovna v kurzu, Turkish Airlines tu otevřely novou linku v roce 2012 a neudělaly to náhodou. Země s hodnotami HDP na dně světového žebříčku se pomalu vzpamatovává ze dvou válečných konfliktů a import, export i zmiňovaný HDP šplhají nahoru. A jak ve svém nedávném článku o nových leteckých trasách připomíná CNN, „pokud jde o výběr, jakou novou trasu spustit, největší přepravci z Blízkého východu (a Turecka) mají důkladně vypočítanou strategii, jež vypovídá mnoho o vznikajících trzích“.
Zatímco v rámci Evropské unie dokážou díky dohodě Open Skies vytvořit přepravci z EU a Spojených států novou linku za pár měsíců, ve světovém měřítku se tento proces může počítat na léta. Zdržet ho může uzavírání mezinárodních smluv nebo příprava letišť, která ne vždy disponují potřebným vybavením. Dlouhodobý a lidsky i finančně velmi nákladný proces prostě není něco, do čeho by se jakýkoli letecký přepravce pouštěl bez podrobné strategie posvěcené z mnoha firemních plánovacích oddělení.
A zdá se, že zrovna Turkish Airlines mají ve věcech jasno. V roce 2013 otevřel turecký přepravce linky do Nigérie a Čadu, o rok dříve to bylo Somálsko, Rwanda či právě zmíněné Kongo. „Geograficky nejdůležitější částí světa v následujících sto letech bude Afrika. Jakákoli destinace v Africe přinese efektivnější výsledky než destinace v Evropě,“ nechal se slyšet Ali Genc z tiskového oddělení společnosti.
O tom, že Afrika se má stát nejcennější komoditou, se v Turkish Airlines mluvilo už v roce 2009 a firma v současnosti obsluhuje v Africe třicet devět destinací s vizí tento trh dále rozšiřovat. Společnost si starostlivě vybírá destinace s potenciálem – HDP Rwandy vzrostl v minulém roce o osm procent a HDP Nigérie o 6,6 procenta. Tajným snem každé aerolinky je stát se ve vybrané zemi jediným přepravcem s propojením na mezinárodní uzly: obchodníci přilákaní vzmáhajícími se trhy potom totiž nemají jinou možnost než letět s ním, což zvyšuje šance na dobytí dominantní pozice do budoucna.
Afrika, Brazílie i Rusko
Uzmout obrovský potenciál Afriky pro sebe samozřejmě nehodlají pouze turecké aerolinky. Mapa nových leteckých linek totiž ukazuje nejen současné či budoucí trhy, ale i rodící se politické aliance. Za posledních deset let Turecko otevřelo v Africe patnáct nových ambasád, investice do ekonomického a sociálního rozvoje v subsaharské části kontinentu se pohybují v miliardách dolarůa Turci začali africkým studentům poskytovat ve své zemi štědrá stipendia. Když v roce 2011 propukl v Somálsku hladomor, byl to právě turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan, kdo se s celou svou rodinou jako první vedoucí představitel významné země v regionu vydal po dvaceti letech poprvé do chudé země a přislíbil jí pomoc.
Při pohledu na přímé lety společnosti Turkish Airlines (kterou ovládá turecký stát) propojující řadu afrických měst s Istanbulem tak nemusí být vidět pouze rostoucí ekonomický potenciál, ale také rodící se sféra vlivu. Podobný náznak nabízí třeba i pohled na mapu destinací společnosti Qatar Airways – rovněž vlastněné státem –, kde Dauhá tvoří jakýsi střed světa, k němuž se sbíhají linky ze všech obývaných kontinentů. Je to pohled dokazující, že malá a zároveň velmi bohatá země se snaží stát silnějším globálním hráčem. Geograficky výhodná pozice uzlu propojujícího Asii s Afrikou a Jižní Amerikou tento předpoklad jen umocňuje.
Zájem není pouze o Afriku – do hledáčku leteckých společností se dostávají také rychle rostoucí ekonomiky, jako je Brazílie a Rusko, či střední a východní Evropa, kde s rostoucí životní úrovní stoupá též poptávka po letecké dopravě. Nedostupným snem pro spoustu leteckých společností zůstává Čína, která si vstup na svůj dopravní trh úzkostlivě střeží. Čtení geopolitiky z leteckých tras samozřejmě není jednoznačná kategorie – i pro většinu státem vlastněných společností je rentabilita trasy klíčovým faktorem.
Je zde však možné odhadnout, kam se přesouvá sféra zájmu (jako když se začátkem devadesátých let australské a evropské aerolinky pustily do připojování bouřlivě se rozvíjejícího Tchaj-wanu) a jak fungují vztahy mezi státy (například když si Iraqi Airways v roce 2009 zvolily za svou druhou destinaci po Teheránu Stockholm s poukazem na dobré obchodní vztahy obou zemí a pomoc Švédska iráckým azylantům během spojenecké invaze v roce 2003).
Současnou situaci výstižně shrnuje text z jednoho vydání amerického listu Spokane Daily Chronicle. „Pokud by byl člověk zavřený ve vězeňské cele a odmítli by mu dát jakékoli zprávy o světě venku kromě měsíčního předplatného mezinárodního Leteckého průvodce, dokázal by odhadnout vývoj světové politiky vcelku spolehlivě.“ A neplatí to rozhodně jen pro dnešek. Novinář Jenkin Lloyd James totiž zmíněný citát napsal do novin vycházejících v malém městě ve státě Washington už v roce 1981.
Poznámka redakce: Oproti tištěnému vydání jsme z textu odstranili mapu, při jejímž vypracování vzniklo nedopatřením několik chyb. Čtenářům se omlouváme.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
