Na kulturní „frontě“ je opět neklid. Ministerstvo kultury razantně snížilo dotace na podporu „živé“ kultury. Tímto kulantním výrazem označilo to, co nemá charakter statku či nemovitosti, tedy toho, na co jde přilípnout inventární číslo či kam lze dosadit ředitele. Ministerstvo škrty v podpoře knih, časopisů a akcí vysvětlilo tím, že obhospodařuje muzea, divadla či knihovny „národního“ typu, a těm peníze dát musí, protože „slouží potřebám celé veřejnosti“. Tvůrci té formulace z MK by měl někdo ústa pozlatit. Copak to asi ta „celá veřejnost“ bude? Když krájím řízek, snad bych si uměl evokovat celé prase; celá veřejnost je ale pojmem natolik metafyzickým, že je jen dobře, že jej opatrují úředníci, a ne nějaký Kant či Hegel. Dotace neziskových aktivit je prý „nenárokovou položkou“, čili tam se dává, jen když něco zbude. Původně tam dali o sto milionů méně než vloni, nastal ale křik, tak hrdě hlásili, že přidali čtyřicet milionů a nakonec minulý týden, že prý snad dodají i zbytek. A že už bude zas dobře.
Dobře nebude. Nejde o to, že je zatím nejasné, jestli ministerstvo nějaké peníze opravdu najde. A nejde ani o to, zda letos ještě pár časopisů a akcí přežije a zanikne až za rok, protože trend přiškrtit a vydržet je trvalou součástí vládní kulturní politiky. Dobře nebude proto, že politici šetří…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu