Mathé podruhé

Alenu Hanákovou měl v čele ministerstva kultury vystřídat Ivo Mathé. Zpráva na veřejnost prosákla minulý čtvrtek ve chvíli, kdy se před ministerstvem začali scházet umělci protestující proti snižování kulturních dotací. A krátce poté, co Hanáková prohlásila, že nějaké peníze na dorovnání grantů na loňskou úroveň nakonec najde.

Od Mathého to byl hodně nefér krok, že nabídku, kterou dostal během zákulisního jednání, veřejně přiznal v době, kdy ještě ministryně Hanáková sedí na své židli a kdy s ní o odvolání nikdo oficiálně nejednal. Zastávat ministerský úřad, když se veřejně mluví o vašem nástupci, rozhodně není příjemná role a Hanáková si ji ani přes veškerou oprávněnou kritiku nezasloužila. Sice něco podobného musela tušit, protože jinak si těžko vysvětlit, proč její úřad tak náhle našel finanční rezervy na navýšení dotací divadelníků, literátů či výtvarníků. Ti proti krácení dotací protestují už dlouho a ministerstvo svou dotační politiku dosud ze všech sil bránilo. Nečekanou změnu nejspíš způsobilo právě zjištění Aleny Hanákové, že se pod ní začíná ministerská židle viklat, a rozhodla se tedy pro sebe na poslední chvíli shánět nějaké plusové body.

Ať už jí pomohla právě její vstřícnost vůči umělcům či Mathého komunikační neohrabanost, tah jí – alespoň jak se koncem minulého týdne zdálo – vyšel. Šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg, jehož strana ministerstvo obsazuje svými lidmi, respektive lidmi z koaličního hnutí Starostové a nezávislí, nakonec přes své jednání s Mathém Hanákovou otevřeně podpořil. A za nevhodné vybrat za zády Hanákové jiného kandidáta považoval v pátek i lídr Starostů Petr Gazdík, který jinak Mathého za ideálního ministra označil už před téměř dvěma lety.

Po dlouhých letech

Tehdy Mathého na ministerstvo po volbách tlačili umělci v čele s Davidem Černým. Slibné dosazení člověka přímo „od fochu“ (Mathé vedl televizi i uměleckou školu) se ovšem nekonalo. Mathé raději dál zůstal rektorem Akademie muzických umění, důvodem jeho rozhodnutí byl i fakt, že by proti jeho jmenování vystoupil prezident Václav Klaus, který Mathého nemá rád od doby, kdy vedl kancelář jeho předchůdci Václavu Havlovi.

Nyní byla situace jiná. Mathé na AMU v lednu skončil a Klaus pomalu končí také, takže ministerský slib by nejspíš skládal už do rukou Miloše Zemana. Katastrofální kondice ministerstva přitom pro něj byla velkou výzvou. Mathé totiž má řadu předpokladů pro to, aby byl po dlouhých letech ministrem, který ve funkci obstojí. Poměry na úřadě ovládaném podivnými náměstky mu mohly pomoct změnit jeho bohaté zkušenosti s řízením podobně nepřehledných veřejných institucí. Za zatím naprosto přehlíženou rozpočtovou kapitolu by na vládě lobboval v pozici člověka s renomé a charismatem, které mu může premiér i správce státní kasy závidět. A prostředí české kultury zná tak dobře, že by nikdy nemohlo dojít k tak absurdním situacím jako při loňské tragikomedii s odvoláním šéfa Národního divadla. Všechny tyto předpoklady posledním ministrům kultury – včetně stávající ministryně – bolestně scházely.

Pro volbu Iva Mathého přitom hraje ještě jedna věc. I účastníci čtvrteční demonstrace si musí uvědomovat, že žádný radikální obrat ve veřejném dotování umění se ve stávající ekonomické situaci nedá čekat. Před Mathém by se ale konečně nemuseli cítit jako obtížný hmyz: jejich problémy si léta sám procházel, a ví tedy, jak každý neuvážený krok ministerstva může bolet.

O to víc je smutné, že tahle skvělá šance pro kulturu možná skončí na několika neobratných vyjádřeních pro média.