Editorial: Příběh ze života

Těžko si lze představit horší chvíli, než když se člověk od zasahující policie dozví, že jeho rodiče, žijící do té doby nenápadný, přehledný a přátelský život, jsou ve skutečnosti ruskými agenty, které vycvičila a vysadila na Západ ještě KGB. Tento příběh mnohokrát variovaný v hollywoodských filmech se stal v sousedním Německu skutečností a nyní ho řeší soud.

Kolega Ondřej Kundra se k sousedům vydal, a to ne proto, že součástí krycí identity jednoho z agentů bylo, že jeho rodiče pocházeli z Československa. Zdejší tajné služby stále častěji varují, že se ruská strana zajímá o řadu důležitých informací: politikou počínaje a vědou konče. Rusové prý k tomu využívají kontakty, které získali už před rokem 1989. Takže – nemohou se podobní agenti vynořit i u nás?

Podobný skandál jako ten v Německu dosud nemáme. Proto je zajímavé sledovat, jak se s tím sousedé vypořádávají, jak to řeší. Mnohé už samotný fakt, že Rusko sbírá tajné informace o Německu pomocí lidí se změněnou identitou, zaskočil. Obě země mají poměrně dobré vztahy a nezdálo se, že by se na tom něco mělo měnit. Co tedy vlastně Moskvu zajímá? Kolik toho jejich agenti zjistili? A především, kolik jich v Německu žije?

Ta poslední otázka je vlastně nejdůležitější a zároveň nejchoulostivější. Obezřetnost je významná a namístě, ale neměla by přerůst v paranoiu či hledání nepřátel za každým rohem. V Tématu Můj soused z KGB najdete nejen popsaný konkrétní příklad z Německa, ale také informace o tom, jak si vlastně Evropa ve vztahu k ruským špionům stojí. Více na str. 46–52.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery