Prezidenti a věda

Když se v roce 2004 stal podruhé americkým prezidentem George W. Bush, řada mých tamějších univerzitních kolegů si v rámci kolektivní léčby deprese na auta lepila výzvu „Vzbuďte mě za čtyři roky!“. Bush mladší si dokázal znepřátelit téměř celou akademickou obec nejen likvidací federálních vědeckých programů zaměřených na studium změny klimatu či kmenových buněk, ale i obsazováním rozhodujících postů ve vládních vědeckých agenturách podle loajality místo odbornosti. V podobném duchu mám pocit, že jsem deset let žil ve špatném snu, přerušovaném čas od času modlitbou, aby už proboha prezidentování Václava Klause skončilo. Přístup dosluhujícího prezidenta k vědě byl totiž analogický a lze jej charakterizovat výběrem poradce, jenž nemá společné předky s opicemi, či vydáním knihy popírající vliv člověka na klimatické změny na Zemi, kterou kdosi trefně nazval Placatá, nikoli kulatá.