Ano i ne

„Jediným základem dobré vlády a šťastných výsledků pro lidi je vysoká úroveň přátelství a družnosti mezi těmi, kdo jsou povoláni, aby řídili jejich záležitosti,“ napsal v roce 1939 Winston Churchill. Vztahy ve vládě a institucích jsou mnohdy skutečně důležitější než samotný program. Protože jak prosazovat sebelepší myšlenky, když si politici nerozumějí? Strany ČSSD, ANO a KDU-ČSL sepsaly koaliční smlouvu, takže pokud se dohodnou i na rozdělení křesel, skončí brzy samozvaná vláda Jiřího Rusnoka. Jaké má tento projekt šance, aby – řečeno s Churchillem – dobře řídil naše záležitosti?

Nejsou směšní

Celé jednání o koaliční smlouvě doprovázela velmi přátelská vyjádření politiků. Na tiskových konferencích se většinou usmívali, mluvili o sobě navzájem s respektem, připomínky jiných stran neironizovali. To je dobrý začátek, ale aby to nebyl hned i konec. Už první zmínky o počtu a rozdělení křesel vyvolaly v pátek rozpory. KDU-ČSL nechce mít jen dvě křesla (kulturu a zdravotnictví), na což Andrej Babiš reagoval vyjádřením, že ve vládě vůbec nemusejí být.

Ano, je to součást vyjednávání, ale naznačuje to, že rozhodně ne vše je hotovo a ne vše probíhá bez konfliktů. Pokud by však nakonec skutečně vznikl menšinový kabinet ČSSD a ANO, nebyla by to dobrá varianta. Byl by to nestabilní projekt, který by se velmi brzy kvůli neshodám a neschopnosti prosadit důležitézákony rozpadl.

Berme proto zatím za pravděpodobnější scénář, že se strany dohodnou. V obecné rovině se dá říci, že hlavní trojice, tedy Sobotka, Babiš a Bělobrádek, může vytvořit poměrně fungující tým. Sobotka je obecně kompromisní politik, což je mnohdy vydáváno za slabost, ale zase to umožňuje neztrácet čas vyzdvihováním vlastního ega. Babiš je sice alfa samec, který chce, aby bylo po jeho, nicméně zároveň se zdá, že pochopil, že v politice prostě partnery potřebuje. A i když se často říká opak, je to především on, kdo velmi potřebuje, aby vláda byla úspěšná a fungující. Sociální demokraté a lidovci jsou stabilní strany, které mají svou voličskou základnu jistou, u nového projektu ANO ale žádná jistota neexistuje a někdejší dramatický propad zájmu voličů o Věci veřejné by se mohl velmi snadno zopakovat.