Recept pro Český ráj

Na samotném kraji vesnice, a přesto pár kroků od pěkného malého náměstí s třemi hospodami stojí ruina domu, obklopená různými přístavky a plechovými budkami. Žijí v nich králíci, kozy a Mikóovi. Romská rodina usazená v dvoutisícové Libáni blízko Jičína už celá desetiletí. Ne takhle, dřív bydleli v jiném domě a tenhle koupili za úspory před dvaceti lety. Už tehdy nebyl v nejlepším stavu, a i když staří Mikóovi oba pracovali, na opravy neměli peníze, takže dům postupně zchátral.

Ještě před odchodem do důchodu pana Mikóa propustili z údržby silnic, kde celý život pracoval, nenahlásil se na pracovním úřadě a kvůli nedoplatku na pojistném se zadlužil u lichvářské firmy. Na dům, jediný příbytek Mikóových, byla uvalena exekuce, a kdyby si případu nevšiml jejich soused a hospodář Stanislav Penc, byl by to typický příběh o dluhu se špatným koncem.

Dopis č. 1

Vážení členové rady města Libáně, obracím se na Vás v souvislosti s domem na adrese Českých bratří 259 a jeho obyvateli. Jde o zdevastovaný dům, který je navíc divnou zvací vizitkou města Libáň. V minulosti byl vyhlášen za neobyvatelný. Žije zde rodina Mikóových v neutěšených podmínkách. Manželé Mikóovi jsou v pokročilém důchodovém věku. Jde o nekonfliktní romskou rodinu, František Mikó celý život pracoval v dělnických profesích a velké části obyvatel Libáně pomáhal v nádenických pracích.

Jsem přesvědčen, že každý má právo na důstojné bydlení a stáří. Když jsem se z veřejné vyhlášky dozvěděl, že dům je v exekuci a Mikóovi mají přijít o střechu nad hlavou, zúčastnil jsem se dražby a dům koupil. Rozhodl jsem se oslovit Vás a další instituce se záměrem na tomto místě zbudovat bytový dům se čtyřmi byty v režimu sociálního bydlení, který by zajistil dlouhodobé důstojné bydlení pro sociálně znevýhodněné občany. Prvními obyvateli tohoto domu by byli dnešní obyvatelé domu č. p. 259.

Hodlám oslovit státní i nestátní instituce, abych zajistil dostatečné finanční prostředky na tento záměr. Město to de facto nebude stát žádné finance z jeho rozpočtu, samozřejmě nerozhodnete-li se finančně celý projekt podpořit.

V této souvislosti Vás žádám, abyste vyslovili souhlas s výstavbou bytového domu a provozováním podporovaných sociálních bytů na adrese Českých bratří č. p. 259 v Libáni. Dále Vás žádám o domluvu k užívání stavebního pozemku, na kterém dům stojí a který město vlastní.

Věřím, že Vám není lhostejný osud těch nejslabších a vyhovíte mé žádosti.

S přátelským pozdravem, Stanislav Penc, 28. 9. 2012

„Nedělal jsem to proto, abych vlastnil nějaký dům,“ vysvětluje Stanislav Penc. „Bylo mi jasné, že pokud o tenhle dům přijdou, nebudou mít kam jít.“ Ta představa se mu nelíbila, i když se dá říct, že celou patálii si obyvatelé způsobili sami tím, že hlava rodiny nenahlásila včas své zaměstnanecké trable úřadům a pro pomoc se pak obrátila na lichváře. Neodpovědnost. Ale Stanislav Penc jí rozumí. „Františka Mikóa znám léta, je to obyčejný chlap - ale člověk, pro kterého není jednoduché jednat s úřady. Úřad je pro něj vlastně nepřekonatelná překážka,“ říká.

Dům proto v aukci koupil a hledal někoho, kdo by jeho myšlenku - zachránit bydlení pro Mikóovi a pro Libáň zařídit užitečnou službu do budoucna - uskutečnil. Když zjistil, že nikoho takového nenajde, rozhodl se nápadu věnovat vlastní energii. Kvůli financování oslovil různé charitativní organizace, informoval se o možnosti státních dotací, u známého architekta Davida Vávry si domluvil projekt domu jen za cenu nákladů. Potřeboval už jen souhlas města, které pozemek pod domem vlastní.

Dopisy č. 2 a 3

Vážený pane Penci,              

reaguji na Váš dopis, ve kterém popisujete problematiku bydlení manželů Mikóových a Váš záměr. Dům je pro Libáň skutečně „divnou zvací vizitkou“. Je však potřeba si uvědomit, že touto vizitkou se stal výlučně přístupem jeho obyvatel.

Váš záměr s nemovitostí, jíž jste se stal vlastníkem, vnímáme jako ušlechtilý, nicméně upozorňujeme, že (…) při stavební úpravě nebo přestavbě bude třeba stavební povolení, jehož vydání bude vyžadovat souhlas vlastníka pozemků. Vzhledem ke zkušenostem s těmito občany, zejména s občany v ulici Jičínská, není vůle radních ani zastupitelů výše uvedený souhlas vydat a nastane spíše snaha o vytěsnění nepřizpůsobivých občanů mimo katastr našeho města, přestože rodina Mikóova nepatří dlouhodobě k problémové kategorii posuzovaných osob.

Z výše uvedených důvodů nepodporuje rada města Váš záměr a nedává souhlas jako vlastník pozemku k jakékoli stavební úpravě, která by vyžadovala stavební povolení a která by směřovala k vybudování malometrážních bytů pro sociálně slabé a nepřizpůsobivé občany. Současně rada rozhodla, že není záměrem města pozemek prodat ani pronajmout.

S pozdravem Petr Soukup, starosta, 18. 10. 2012 

S velkým údivem jsem přijal Váš dopis obsahující řadu diskriminačních výroků ve spojení se zneužitím pravomoci úřední osoby. Tvrzením o vytěsnění vámi označených občanů, které spojuje jen příslušnost k romskému etniku, se dopouštíte zjevné diskriminace, která je v naší zemi trestná. Snaha zabránit vytvoření sociálního bydlení i deklarovaný záměr zabránit zvelebení mnou vlastněné nemovitosti se dá kvalifikovat jako porušení zákona z Vaší strany. Doufám, že jde o nepochopení mého záměru a celá věc se dá vysvětlit a tím i napravit.

Zdůrazňuji, že změnou rodinného domu na dům bytový nedojde ke změně tvaru ani charakteru domu. Nejde o malometrážní byty pro nepřizpůsobivé, jak jste tento záměr nazvali, ale o vytvoření čtyř samostatných bytů pro sociálně potřebné na dobu zhruba 25 let.

Věřím, že si zpětně vše uvědomíte a přistoupíte na jasnou dohodu ohledně využití zmiňovaného pozemku a vyslovíte souhlas ke změně rodinného domu na dům bytový a souhlas s vybudováním sociálního bydlení, což je jedna z podmínek Státního fondu rozvoje bydlení k udělení finanční podpory.

S pozdravem Stanislav Penc, 12. 11. 2012 

„Pan Penc měl nejdříve osobně přijít a všechno zastupitelstvu vysvětlit,“ popisuje ve své pracovně Petr Soukup, libáňský starosta, hlavní výtku a podle něho také hlavní důvod, proč město návrh Stanislava Pence zamítlo. „Prostě jsme neměli dostatek informací,“ dodává. Na otázku, proč si tedy město po obdržení této přinejmenším zajímavé nabídky další informace samo nevyžádalo a místo toho záměr hned zamítlo, však odpověď nenabízí. Znovu se vrací ke své zmínce o „vytěsnění“. „Ta formulace byla nešťastná, ale musíte chápat, že lidé tu mají různé zkušenosti,“ říká starosta a popisuje problémy, které působí jedna libáňská romská rodina. S tou ale Mikóovi nemají nic společného, což uznává i starosta Soukup. „Ano, Mikóovi jsou starousedlíci. A jsou bezproblémoví, jenom prostě žijí jinak, což vidíte na první pohled,“ připouští. Jemu osobně by nevadilo, kdyby Mikóovi žili v obci dál, ale spolu se zastupiteli si prý kladl otázku, kdo by v nových bytech bydlel po nich. „Protože,“ uzavírá rozhovor, „na rovinu řečeno: nikdo nechce mít v sousedství dům plný cikánů. A získali jsme dojem, že přesně to by se tu stalo.“

Dopis č. 4

Město Libáň trvá na svém stanovisku a jako vlastník pozemků využije všech zákonných možností k podání konkrétních námitek ke všem stupňům jednotlivých řízení, jakož i k předložené stavební dokumentaci.

S pozdravem Petr Soukup, 7. 1. 2013 

Stanislavu Pencovi se tak souhlas města spíš vzdaluje.  Bude se jej ale snažit získat i tak – přesvědčováním politiků a nakonec i trestním oznámením. Je totiž přesvědčen, že radnice porušuje zákon. A její souhlas je to poslední, co jeho záměru brání. Pro dům Mikóových dál shání materiál a dobrovolníky na práci. „Neztrácím tím životní čas proto, abych si pak s někým mohl popovídat, jak jsem hezky zachránil dům a rodinu. Chci ukázat recept pro ostatní, kteří by chtěli udělat něco podobného.“