Hořící keř v nečitelné době

Byla to první událost mého dospělého uvědomělého života. Touto větou dnes vysvětluje polská režisérka Agnieszka Holland, proč zfilmovala po čtyřiačtyřiceti letech příběh sebeupálení českého studenta Jana Palacha. A její pohled stvrzuje, proč je snímek Hořící keř výjimečným počinem. Poprvé totiž nějaký zahraniční tvůrce točil o událostech v této zemi, k nimž má osobně blízko a přímo je zažil. Problém české kinematografie při vyrovnávání se s vlastní minulostí vychází z toho, že za předchozího režimu panovala silná ideologická doktrína, jak pomocí filmů „vzdělávat masy“. Dnes zase panuje diktát peněz, který velí investovat prostředky hlavně do levné, lehce návratné zábavy. Holland má ovšem za sebou zahraniční kariéru, v níž se nevylučuje dělat filmy divácky náročnější a přitom bohatě financované (Evropa, Evropa,Tajemná zahrada,V temnotě); naplňuje i za změněných kapitalistických podmínek to, co u nás dosud bylo možné ve státně řízené kinematografii. Možná se ale situace u nás trochu mění…