Editorial: Češi očima zahraničí

Prezidentské volby máme za sebou. Zejména poslední dva týdny byly poměrně vyčerpávající, ale také jsme se toho o sobě hodně dozvěděli. Není namístě vinit přímou volbu, že sem zavedla takové množství negativní kampaně. Za to nenese odpovědnost „systém“, ale konkrétní lidé. Je lepší, když vidíme, co všechno je tu možné použít s cílem dosáhnout vítězství. Tak se tomu můžeme příště lépe bránit.

Sympatické naopak je, kolik lidí nosilo placky na podporu Karla Schwarzenberga i Miloše Zemana. Volba je sice intimní záležitost, ale je dobré vidět, že se blížíme západním způsobům, kdy si lidé lepí na domy nebo před ně stavějí štíty se jmény svých kandidátů. Dá se předpokládat, že příští volby budou ještě kontaktnější a podobně jako ve Spojených státech se bude chodit dům od domu a přesvědčovat, proč volit toho či onoho kandidáta (nebo kandidátku).

V poslední době se díky filmu Stevena Spielberga věnuje větší pozornost Abrahamu Lincolnovi. A v knize o něm od Doris Kearns Goodwinové můžeme mimo jiné číst, jak jeden z šéfů jeho kampaně říká kolegům, ať obcházejí v den hlasování jednotlivé voliče a klidně je i dotlačí do volebních místností: „Nečekejte až na poslední chvíli.“ Máme tedy ještě co dohánět.

Výsledek druhého kola českých voleb rozebíráme v redakčním komentáři na str. 13 a v článku na str. 17–20.

V nepolitických článcích se mimo jiné věnujeme filmu Hořící keř od režisérky Agnieszky Holland o Janu Palachovi, ale nejen jemu, Kamil Fila rozebírá pohled zahraničních filmařů na české dějiny i v jiných snímcích.

„Proč musel Palachův čin tak dlouho čekat na zfilmování? V první řadě jde o velké, z principu patetické téma, jež není českému kulturnímu prostředí úplně vlastní. A zároveň není automaticky zřejmé, jak příběh uchopit – sledovat motivace a přípravu na čin, který sám o sobě trval pár minut, nebo až to, co tento demonstrativní akt rozpoutal ve společnosti?“ píše kolega Fila a hledání odpovědi najdete na str. 53–55, rozhovor s režisérkou Holland pak na str. 40–44.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery