Říznout akordem do tmy

V umění panuje nespravedlnost. Zvlášť pokud jde o popularitu děl, jež by si ji zasloužila. Na tuzemské hudební scéně snad v tomto ohledu neexistuje lepší příklad než ústecká kytarová čtveřice Houpací koně, která už dvaadvacet let brázdí české kluby, aniž zažila skutečně hvězdnou chvilku. Nespravedlnost o to větší, že většina jejich známějších generačních souputníků, jako jsou Priessnitz či Toyen, to buď zabalila, nebo si dopřávala dlouhou pauzu, zatímco Houpací koně skrze celé ty časy táhne ničím neotupená vytrvalost Jiřího Imlaufa.