Odlišnost se nenosí

Je známá věc, že z Brna do Prahy je to vždycky blíž než z Prahy do Brna. Brněnský environmentální časopis Sedmá generace tento hořký fakt jen potvrzuje. Ačkoli vychází přes dvacet let, přináší kvalitní informace o životním prostředí a také se jako jediný u nás dívá na aktuální společenské trendy zelenou optikou, pražských čtenářů má jako šafránu. Je načase to změnit. V rámci propagace Sedmé generace podpořené kRokem jinak Nadace Vodafone balím do krosny stoh časopisů a vyrážím na farmářské trhy na pražskou náplavku.

K prodeji a propagaci Sedmé generace jsem si vybrala ideální místo: před balkánským grilem a vedle výřečného chlapíka, co prodává domácí „marmelády s příběhem“. I kdybych se s magazíny nechytla, aspoň tu bude veselo. Proč bych se neměla chytnout? Ekologie je v Česku pořád stigma: jediná zelená, která našince zajímá, je tekutá…

Je krátce před desátou a provoz na náplavce houstne. Jenom mému stánku se lidi vyhýbají obloukem. Pořád nechápu proč… lehce poodstoupím… tak proto! Odložila jsem na časopisy prázdný arch připravený pro zájemce o náš newsletter. Lidi si asi myslí, že sbírám podpisy na nějakou petici, případně že je budu otravovat s volební agitkou (je volební sobota).

Dodají si odvahu, až když na papír formátu A4 napíšu velkým černým fixem „NA PRODEJ“. Vytáhnout peněženku je evidentně menší hrozba než se infikovat „aktivismem“. A už tu máme prvního zájemce. Tedy, zájemce…

„Všichni hrozí globálním oteplováním, ale já četl zrovna včera v novinách, že do deseti let má nastat druhá doba ledová. Když říkáte, že tomu rozumíte, tak mi to teda vysvětlete,“ popíchne mě, ačkoli jsme se zatím jenom pozdravili. Chvíli si vykládáme o klimatických iluzích a mediální realitě; odchází nepřesvědčen, nicméně se dvěma čísly časopisu.

Šedesátiletý pán s bříškem chvíli nedůvěřivě listuje, než se zeptá: „Sedmá generace. To jako píšete pro důchodce?“ Odpovídám, že název je inspirován Velkým zákonem Irokézů, podle kterého musíme jednat tak, aby na planetě mohlo žít i sedm generací po nás. „No jo, Indiáni… To česká povaha je taková, že se radši neudělá nic, aby se nic nezkazilo,“ pokyvuje hlavou. Cítím latentní souhlas, a tak se zvědavě zeptám, zda by se on osobně angažoval kupříkladu proti stavbě dálnice přes chráněné území – samozřejmě čistě teoreticky! Pán vyděšeně uskočí, až málem spadne do Vltavy. „Ale prosim vás. Já už čekám jenom na penzi a na smrt,“ vychrlí ze sebe, vezme si záložku zdarma a prchá na šašlik k Balkáncům.

Hlavním tématem aktuálního čísla je školní stravování a jak se pětadvacet let od listopadu (ne)změnilo. „Vida, to zrovna řešíme doma,“ listuje sympatická mladá žena časopisem. V dobré víře ji upozorním na rozhovor s titulkem „Lidé nemají rádi odlišnosti“, ve kterém veganská matka popisuje těžkosti se zajištěním školního oběda pro syna. Co mě to jen napadlo?!? I tato paní mrskne časopisem s tím, že lidi už roupama nevědí co by. „Když se někdo rozhodne chodit na chůdách, má škola vybourat strop?“ Lidé OPRAVDU nemají rádi odlišnosti…

„Jak to jde?“ ptá se marmeládový Marek odvedle. Krčím rameny. Sama nevím. Jde to do chvíle, než vyslovím magickou formulku „ekologický časopis“: v tu chvíli jako by se v mnoha lidech něco přepnulo. Zvědavost vystřídá nedůvěra a předpojatost. S trochou nadsázky: zelená působí na Čechy jako červená na býka. Známí, kteří se v environmentálním prostředí pohybují dlouho, tvrdí, že v tomto ohledu je situace obtížnější než v devadesátých letech. Začínám si o to víc vážit aktivistů, kteří v chráněné zóně na Šumavě blokovali kácení stromů. První bitvu svedli u Ptačího potoka a druhou doma.

Trh na náplavce končí po druhé odpoledne. Balím a eviduju svoji bilanci: několik zajímavých rozhovorů a kontaktů (většinou s lidmi, kteří se ekologii sami nějakým způsobem věnují), nové podpisy na newsletter a deset prodaných čísel Sedmé generace. A jako sociologická sonda: k nezaplacení.