Konec stříbrného zázraku

Stráně Krušných hor se halí do mlhy. Listopad je v polovině, barev ubývá, jen tu a tam ještě mezi jehličím zazáří jeřabiny a rezavějící modříny. Úzká lesní cesta se nedaleko vrchu Měděnec ostře stáčí mezi stromy. Naprosté ticho jen občas přehluší zavrzání prvního sněhu pod podrážkami bot. Idylu přerušuje až pohled do lesa, který lemuje cestu. Tvoří ho zdejší symbol jménem smrk stříbrný a při pohledu na prořídlé větve je jasné, že něco není v pořádku. Většina stromů postrádá jehličí nebo má konce větví zhyzděné podivným černým povlakem. „Kloubnatka – tady, tam a támhle taky,“ ukazuje všemi směry místní hajný. Jméno této houby se v Krušných horách poslední dobou skloňuje stále častěji. Kloubnatka tu totiž ze záhadných důvodů napadla už polovinu všech smrků stříbrných a čeká se, že do pár let jí padne za oběť pětina zdejších lesů. Podle znalců to nejde zastavit. A nemusí to hned být nutně špatně.