Tento dopis na rozloučenou byl vydrápán vypálenou sirkou na neběleném recyklovaném papíře a nalezen na lince na třídění odpadu krátce před tím, než byl zpracován na ještě nebělenější a recyklovanější papír. Zde úryvek, v němž sebevrah popsal svůj den plný viny.
„Mohu žít, když si Ašok odrovnal zdraví kvůli mému pyžamu, když své políčko s bavlnou stříkal pesticidy? Pyžamo okamžitě věnuji na charitu, vysvlečen popíjím ranní kávu s mlékem a vyčítám si střídavě dělníky na kávových plantážích, dojnice ve velkochovu a svůj zvýšený krevní tlak. Miliarda lidí nemá přístup k pitné vodě, copak si mohu čistit zuby? Jen si je přejedu vylínanými psími chlupy, které pak uschovám, abych jimi zahladil erozní rýhu za svým jízdním kolem. Vinu však nezahladíš. A já jsem vinen. Vinen konzumací.“
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
