Děti nechápou, dospělí se nudí.

V české povaze je zakořeněno, že „odspodu“ na své dějiny nahlížíme nikoli s patosem, jímž přetékají „oficiální“ verze, ale naopak se směsicí skepse a výsměchu. Snad nejvíc za to může éra minulého režimu, kdy výklad dějin ovládl Zdeněk Nejedlý s kombinací marxismu a protiněmeckého nacionalismu. Podle jeho koncepce bylo vše důležité, co se u nás stalo, předvojem dělnického hnutí a kráčením za světlými komunistickými zítřky. Neblaze tato interpretace poznamenala především období husitství, které bylo spíše bojem o výklad křesťanství a rozdělením statků mezi různě postavenými šlechtici než třídním bojem.