Bez debat

Otevřu oči a zhluboka se nadechnu. Nevěřím, že ten Den opravdu nastal. Den s dvojitým D. Den Debaty.

Vstanu, začnu se oblékat, česat se a čistit si zuby. Všechno dělám zbrkle a rozklepaně. Pozdravím svou spolubydlící, ale ani jedna z nás nemá náladu si povídat. Není lehké udržovat přátelskou atmosféru, když jsme zároveň soupeřky.

Při snídani sedíme my, čtyři finalisté, společně u stolu. V soutěži Jugend debattiert international –  Mezinárodní debaty mládeže jsme se probojovali na první dvě místa v našich zemích a teď za sebou máme další tři úspěšné debaty tady v Maďarsku. Každý z nás se chce od ostatních dozvědět co nejvíce, sám ale prozradit co nejméně. Není to příliš snadný úkol. Opatrně usrkávám čaj a snažím se přesvědčit sama sebe, že nejsem nervózní.

Společně s porotci i těmi, kteří se neprobojovali dál a v minulých kolech vypadli, jedeme tramvají do Music Centre. Budapešť je sice krásná, nemám však energii si to nějak užívat. Snažím se o konverzaci, ta ale vázne, myšlenkami jsem zkrátka jinde.

Dostáváme mikroporty a čas na přípravu. Dvacet minut uplyne jako voda a já najednou stojím za pultíkem a hledím do sálu s více než třemi stovkami posluchačů: „Guten Tag, ich heiße Dominika Perlínová, komme aus Tschechien und heute vertrete ich die Position Contra 2,“ představuji se a nejsem ani příliš nervózní.

Debata začíná. Kvůli živé výměně argumentů obou stran si téměř nestíhám zapisovat poznámky. Pak se ozve zvonek, který ohlašuje konec volné diskuse. Jsem trochu překvapená, netušila jsem, že mluvíme už tak dlouho. Každý pak předstupuje se svým shrnutím debaty, samozřejmě v němčině, já jako poslední: „…a proto jsem proti bojkotu velkých sportovních akcí, jestliže v zemi jejich konání dochází k porušování lidských práv.“ Konec!

Po ukončení debaty pobavím publikum oznámením, že ve skutečnosti bych bojkot podpořila. V regulích soutěže totiž máme své pozice předem dané, takže může dojít i k takovémuto „názorovému rozdělení“.

Sedáme si a netrpělivě čekáme, až porota oznámí výsledky. Obyčejně v takové situaci bývám vystresovaná, ale dnes tomu tak není, i když je čekání pěkně dlouhé.

Porotci přicházejí a každého soutěžícího nejdříve hodnotí. A pak už je tu konečně vyhlášení výsledků! Jako čtvrtý skončil Dima z Ukrajiny, třetí moje spolubydlící Maria z Lotyšska, na druhém místě se umístila Alisa z Ukrajiny, která momentálně žije v Česku a naši zemi také reprezentovala. Když na závěr ohlásí moje jméno coby vítězky, nemohu tomu uvěřit.

Po fotografování, gratulacích a rozhovorech s novináři odcházíme s celou skupinou do termálních lázní. Už se nemusím připravovat na další kola debat a v tomto týdnu mám snad poprvé čas si pořádně vydechnout.

Když se vrátíme do hotelu, čeká nás ještě závěrečná oslava. Sedíme v klubu a povídáme si. Atmosféra je neskutečně uvolněná. Poprvé za den se stíhám pořádně najíst. Konečně mám čas se také blíže seznámit s lidmi, se kterými jsem strávila poslední týden.

Ačkoli jsme z osmi různých evropských zemí, máme toho hodně společného. Třeba jen hovory o politice nám vystačí nejméně na dvě hodiny, což je svým způsobem překvapivé vzhledem k tomu, že většina z nás ještě ani nemůže volit. Ale politika nepolitika, celý večer se skvěle bavíme.

Pár lidí se u mě zastavuje, aby mi pogratulovali. Usmívám se a všem srdečně děkuji, i když mám pocit, že mi vítězství ještě zcela nedošlo. Loňská vítězka se mi svěřuje, že jí trvalo dva týdny, než to plně vstřebala.

Do hotelu se vracíme po jedné hodině ráno. Oslava ale ještě pokračuje. Jdu spát až někdy kolem půl čtvrté. Jsem hrozně unavená, ale šťastná. Zavřu oči a zhluboka vydechnu.

DOMINIKA PERLÍNOVÁ, studentka, 17 let,
vítězka mezinárodního finále německojazyčné debatní soutěže Jugend debattiert international