Měl by Andrej Babiš před vstupem do vlády ukázat lustrační osvědčení?

Petr Honzejk: Proč ne. I když je pozitivní, je to dnes už úplně jedno. Lustrační zákon je vyhaslý jako Benešovy dekrety.

Robert Břešťan: To sice ano, ale nemyslím si, že Zeman ustoupí. V takovém případě je to jednoduché. Ukáže čisté lustrační osvědčení, a ve vládě bude, neukáže nic, a ve vládě nebude. A bez něj ani ANO.

Jindřich Šídlo: Od Zemana je to samozřejmě vzhledem k tomu, koho vedle sebe toleroval bez ohledu na lustrační zákon nebo bezpečnostní prověrku, poněkud poťouchlé. Ale třeba to povede k tomu, že se o nesmyslnosti další existence lustračního zákona z roku 1991 začneme vážně bavit. Nikoli kvůli Babišovi, ale kvůli principu.

Robert Břešťan: Jak dlouho myslíš, že mu ta poťouchlost vydrží?

Jindřich Šídlo: To nevím. A chce Andrej Babiš vážně do vlády?

Robert Břešťan: Pokud půjde ANO do regulérní koaliční vlády, těžko si představit, že by lídr zůstal mimo. Jenže, jak se tam ten lídr dostane bez lustračního osvědčení, když na něm trvá prezident, že? Výsledek – menšinová vláda ČSSD. A vyhlídka na nové volby.

Petr Kamberský: Nejlepší by bylo, kdyby si premiér trval na tom, že Babiše chce. Ten nic neukázal, prezident ho nejmenoval a případ skončil před Ústavním soudem. Ale tak to nebude, bohužel. Ostatně soudím, že Babiš by byl z mnoha ohledů (ne všech) blbý, kdyby lezl do vlády. Tohle je dobrá záminka, proč zůstat před branami a Sobotku ostřelovat.

Erik Tabery: Babiš by v první řadě měl lustrační osvědčení předložit. Ne kvůli Zemanovi, ale kvůli nám.

Robert Břešťan: Já ti nevím, jestli je lustrační osvědčení ještě téma v době, kdy nejvyšší státní vyznamenání dostávají lidé typu Čuba nebo Grégr…

Jindřich Šídlo: …a kdy je Vojtěch Filip místopředsedou sněmovny. Mimochodem, jako pamětník musím připomenout, že jsme lustrační zákon v Respektu zpochybňovali už v roce 2000.

Robert Břešťan: A dalo by se pokračovat.

Erik Tabery: Jasně, ale mně jde o to, že Babiš tvrdí celou kampaň, že nespolupracoval a dokáže to. Takže ať není jako politici a nekecá, abych parafrázoval jeho heslo. Takže mně nejde o lustrační zákon, ale o to, aby z lidí nedělal hlupáky. Tedy aspoň v tomto tématu.

Petr Kamberský: Hospodářské noviny jej v redakčním stanovisku zpochybňovaly v roce 2005.

Petr Honzejk: Myslím, že v případě očisty pana Babiše můžeme být klidní. U soudu v Bratislavě by se s přehledem očistil i generál Lorenc.

Erik Tabery: Jen abych si utříbil myšlenky: vám je jedno, jestli pracoval pro tajnou policii totalitního státu? Dejme stranou, jestli jsou lustrace mrtvé, ale čistě pro vás.

Petr Honzejk: Je to samozřejmě hnus. Dalo by se to odpustit po projevení učinné lítosti, což se jaksi nestalo. Ale znovu: po čtyřiadvaceti letech je promlčená i vražda.

Petr Kamberský: Eriku, ale to je fundamentální nepochopení politiky! Já nechci estébáka ministrem ani Zemana prezidentem. Já nikoho z nich nevolil. Ale pokud to pětině voličů nevadí? Lid je suverén, ne my kluci z newsroomu. Btw – kde jsou holky z newsroomu?

Erik Tabery: Petře, ale já politiku chápu. Dokonce chápu, že si někdo v roce 1946 zvolil komunisty, ale pochopení neznamená souhlas. A jak napsal Petr (Honzejk), kdyby tam byla aspoň lítost, omluva apod. Pokud se někdo nechal zkorumpovat, je velké riziko, že to udělá znovu. A aspoň formální projev lítosti by naznačil, že si dotyčný uvědomuje, že ne vše je akceptovatelné. Je mimochodem pikantní, že boj levice za nereflektování minulosti nepomohl KSČM, ale Babišovi. To je krásná tečka za tím naším příběhem.

Petr Kamberský: Pochopení neznamená souhlas. Jistě. Takto se možná neshodneme nejen v politice, ale ani v roli médií: Já, jako Petr Kamberský, s touto věcí také nesouhlasím. Ale pokud volič promluvil, musím to respektovat.

Pokud jsi otázku „Je vám jedno, jestli pracoval pro tajnou policii totalitního státu?“ myslel nikoli do debaty (textu, komentáře, přestřelky), ale jen mezi námi), tak mi to samozřemě jedno není a šíleně mě to štve.

Petr Kamberský: Nicméně, a to možná do debaty je: Je mi jedno, zda má nebo nemá negativní lustrační osvědčení. Zda mu ho dá české vnitro nebo slovenské, zda vyhraje soud. Prokazatelně byl součástí tehdejšího systému, dělal za komančů zahraniční obchod, musel být proveřený a prokazatelně se stýkal s StB.

Jindřich Šídlo: Ano, a to všechno volič dobře věděl. Přesto Babiš dostal skoro dvacet procent hlasů.

Petr Honzejk: Petře (Kamberský): Pokud bychom to postavili na tuhle fakticko-morální rovinu, museli bychom stejně odsoudit třeba Vladimíra Dlouhého. Ten byl taky součástí systému. Jenže právě z toho je vidět, jak je aktuální požadavek na lustraci Babiše p tký. Kde je hranice mezi „součástkou systému“ a jeho „tvůrcem“? Jen ve vázacím aktu? A Eriku: Jak víme, že ti, kdo jsou mladší a lustrák se na ně nemůže vztahovat, například Hašek nebo Sobotka, nepředstavují větší korupční riziko? Třeba proto, že nemají tolik prachů jako Babiš?

Jindřich Šídlo: Jen faktická: na Sobotku se lustrační zákon ještě vztahuje. Zhruba o šest týdnů.

Robert Břešťan: Ve chvíli, kdy se všeobecně počítalo s tím, že tu touto dobou už bude vládnout ČSSD s podporou komunistů, mi už debaty o lustračním osvědčení připadají mimo. Do toho v ČSSD vyzývají ke zrušení bohumínského usnesení. Kauza Babiš a StB se přetřásá už roky, závěr není žádný, před volbami visel spis na webu, a přesto je Babiš de facto vítěz voleb. Přijde mi, že to akorát znovu potvrzuje schopnost Zemana „nastolovat témata“.

Petr Kamberský: Přesně, Bertík. A my mu na to skáčeme.

Erik Tabery: Jasně, nevíme, jestli je Hašek či Sobotka větší riziko. Také proto všichni procházejí pečlivou kontrolou novinářů, expertů, veřejnosti. Ale přece jenom tehdy tato kontrola nebyla, systém byl totalitní a on možná donášel pro českou obdobu gestapa. Neříkám, že se má zrušit výsledek voleb, neříkám, že má být držen za každou cenu mimo vládu, jen říkám, že v téhle zemi je strašně snadné nenést odpovědnost za své činy. Jinak myslím, že prognosťák a donášení StB je něco jiného.

Jindřich Šídlo: To ale taky proto, že známe prezidenta a že prezident prostě ministry jmenuje.

Petr Honzejk: Eriku, prognosťák a donášení Stb je něco jiného. Ale dokáže někdo říci, jestli se na udržování systému podílel víc nomenklaturní kádr, nebo řadový práskač? Nebo jinak: jestli třeba Nohavica, který by se teď ministrem kultury kvůli lustráku nestal, ten systém víc podporoval, nebo rozvracel? Jen tvrdím, že lustrace jsou jakýmsi umělým kritériem pro kodifikaci viny. Ve své době sloužily dobře. Ale teď jsou z mnoha úhlů a zdrojů pochybné. Informují nás o konkrétních lidech, ale systémově, z pohledu společenských a bezpečnostních rizik, je to prázdná forma.

Erik Tabery: Souhlasím jen do jisté míry. Kdyby to byla čistě formalita, tak o tom nedebatujeme. Nepsalo by se o tom v novinách, nemusel by na to reagovat Babiš… mně to přijde důležité. Sám jsem před prezidentskou volbou psal, že nejde Fischera odmítnout jenom proto, že byl kdysi v KSČ, ale ta debata, kterou musel procházet, byla podle mě zdravá. Navíc nás nutí být u těchto lidí obezřetnější, protože už jednou prokázali, že je jim kariéra nad svědomí.

Petr Honzejk: Eriku, takže pokud je tohle nejdůležitější: čím, řekněme, aktuálnějším navrhujete lustrační osvědčení doplnit, aby bylo jasné, komu a v jaké míře je kariéra nad svědomí? Nebo je svědomí uvězněné pouze v sedmdesátých a osmdesátých letech a dál pozbývá platnosti?

Erik Tabery: Petře, ale no tak. Neříkejte mi, že už stejně jako čeští levičáci tvrdíte, že není rozdíl mezi dnešním a tehdejším systémem. Za dnešní chyby a konflikt s morálkou se platí: viz třeba Nečas. Minulý režim právě stavěl na konfliktu s morálkou.

Petr Honzejk: Eriku, nerelativizuju. Naopak. Myslím, že za dnešní konflikty s morálkou se moc neplatí. V čem je třeba Nečas (chycen) horší než Gross (nechycen)? A mimochodem: je opravdu Babiš morálně horší než Gross? Na to člověk nemusí být levičák, aby tady cítil problém. Znovu: lustrace vytyčují jen jednu – prastarou – hranici morálky, zatímco nové jsou z pohledu „odplaty“ řídké až tekuté. Proto: nechme je být, volič a Bůh si je přeberou.