Nonstop knihkupectví pana Penumbry

Takovýhle data mám ráda. Ze skutečného světa. Stará data,“ prohlásí mezi policemi se starobylými svazky nadšená zaměstnankyně Googlu Kat, jedna z hrdinek románu Nonstop knihkupectví pana Penumbry. A svým výrokem předestře styl i téma příběhu: Okrádají nové technologie tištěné knihy o jejich jedinečnost a tajemství? Dělá z nich digitalizace jen shluky dat? A jaký vliv má vůbec internetová kultura na to, jak pracujeme s informacemi a zkušenostmi?

Odpovědí autora Robina Sloana, který patří k prominentním příslušníkům digitální generace, ovšem není románový esej ani sofistikovaná analýza, ale kombinace love story s dobrodružným příběhem, jež si s internetovou lehkostí nabírá, odkud může.

Rysy tweetu

Jeho debut vyšel v originále v USA loni v listopadu a záhy se stal bestsellerem. Mezi knihy roku jej doporučily listy jako The New York Times, přičemž recenzenti i čtenáři se shodli, že se mu podařilo organicky propojit „starý svět“ papírových knih a informační věk. Není divu, že kniha se nejvíce líbí právě těm, kdo se pohybují v džungli IT a internetu. Čtyřiatřicetiletý Sloan má všechny předpoklady, aby je zaujal. Sám sebe nazývá „vynálezcem médií“, vystudoval ekonomii, pracoval jako novinář a potom udělal kariéru coby zaměstnanec sociální sítě Twit-
ter. Ostatně i jeho román má rysy dobrého tweetu, v němž nejde o formální vybroušenost, ale o lehkost, výstižnost a přitažlivost.

Vypravěčem příběhu je Clay Jannon, grafik, webdesigner a nešťastník vyhozený z práce. Rád by se nechal zaměstnat u některého z IT gigantů, ovšem nakonec je rád, že sežene místo jako noční prodavač v podivném sanfranciském knihkupectví vedeném ještě podivnějším starým pánem jménem Penumbra. Stejně zvláštní jsou i stálí a vlastně jediní zákazníci, kteří tam v nepříliš hojném počtu chodí. Nic nekupují, ale půjčují si podivné knihy ze zadní části obchodu.

Jak Clay zjistí, obsahují tyto staré svazky jen stránky poseté řetězci písmen. Za pomoci svých přátel – a svého macu – vypátrá, co se za knihami a systémem jejich půjčování skrývá. Vyluštění této hádanky ovšem odkazuje k další, mnohem větší záhadě. V ní pak figuruje pradávné bratrstvo Nezlomený hřbet a jejich podzemní čítárna, středověký nakladatel Alduss Manutius, ale také sítě počítačů, hackeři, skenery a typografie.

Nejde však o násilné spojení nespojitelného, jak by se mohlo zdát. Spisovatel vskutku umí beze švů sloučit staré a nové. Na jedné straně si kniha bere ze sci-fi a kyber punku, takřka pořád se tu surfuje a chatuje či popisují výrobky Applu, na druhé straně Sloan román kombinuje na principu počítačové hry (hrdiny vysílá po kapitolách od jedné indicie a vyřešení záhady ke druhé) se základním schématem fantasy (skupina postav putuje za velkým tajemným úkolem). Za to vše si také kniha vysloužila titul „první fantasy pro 21. století“. Hlavní hrdina Clay tu často zmiňuje svou oblíbenou trilogii Kroniky dračích písní, kolegy vidí jako postavy z této ságy; a sám může připomínat Harryho Pottera či digitální verze hobitů Bilba a Froda. Jeho učitel Penumbra zase nemá moc daleko do Brumbála nebo Gandalfa, jenž má místo hole starou čtečku.

Nechtěné paralely

Žánrových i motivických zdrojů je tolik, že recenzenti a nakladatelé mnohdy hledají ve Sloanově knize paralely s jinými autory či díly. Občas to však připomíná spíš zbožná přání - třeba když se na obálce českého vydání román přirovnává k ranému Umbertu Ekovi. I Sloan podobně jako starší italský kolega mísí historická fakta a fikci, ale tím veškerá podobnost končí; a vlastně nic neukazuje dnešek lépe než srovnání obou autorů.

Eco jako intelektuál tradičního založení zasazuje své příběhy do dobového rámce, analyzuje, vytváří literárně-historické labyrinty a sofistikovaně si hraje se žánry. Zatímco Sloan odkojený bezbřehou nabídkou internetu „jen“ nabízí popkulturní narážky, vytváří zábavné obrazy a vybírá si z historie i současnosti podle své libovůle podobným způsobem, jako to dělají současné kapely, když čerpají z nekonečného archivu na YouTube. Podobný je i výsledek, kdy je občas těžké rozeznat, zda je určitý motiv poctou, nebo ironií (což platí zejména pro lehce barvotiskový epilog).

Děj románu je každopádně vtahující, ale zajímavější možná nakonec je, jakou metodou americký spisovatel pracuje a jak zachycuje život digitálních domorodců. Jeho kniha je v tomto ohledu dokonce výmluvnější než dílo Douglase Couplanda, který ve svém známém románu popsal ztracenou generaci X a nedávno se pokusil zachytit nové digitální pokolení v románu Generace A. Chyběla mu ovšem právě ta lehkost a samozřejmost, s níž Sloan i jeho figury prostupují hranicemi mezi žánry i celými světy. A postavy jsou také tím, co v nás po přečtení utkví nejdéle.

Na příjmu

Sloan své hrdiny vystihuje s lehkostí a vybírá tak, aby zastupovali různé přístupy k životu v digitálním světě. Řád Nezlomeného hřbetu by nejraději četl při svíčkách, Clay a Penumbra věří, že „pro dobro lidstva“ lze propojovat tradice a moderní techniku. Pak jsou tu Clayovi přátelé. Tvůrce filmových efektů, který přitom vyznává ruční práci a vyrábí si doma obří maketu hyperměsta podle skutečných budov. Nebo kamarád z dětství a nyní bohatý startupový podnikatel coby příklad doby, kdy k úspěchu stačí jeden program napsaný ještě na univerzitě.

A konečně nejvýmluvnější postava knihy, v úvodu citovaná Kat. Superchytrá vyznavačka nových technologií pro Google pracuje a Google miluje. Věří, že její firma je řešením všech problémů a napomůže tomu, aby inteligence lidstva propojením s počítači stoupla na novou úroveň. Právě na ambiciózní Kat a jejího zaměstnavatele, který je symbolem dnešní doby, spisovatel nahlíží velmi potměšile: zachycuje Google a jeho sídlo jako svět podivínů, kteří chtějí digitalizovat, ovládnout a převést na algoritmy všechny sféry života.

Sloan však není odpůrcem modernity ani rebel proti systému - pouze se tu znovu ukazuje, že onen rys současné generace, který se táhne celou knihou, platí i pro jejího autora. Romanopisec a autor aplikace pro iPhone je v digitálním světě jako doma, ale zároveň si rád dopřeje potěšení ze starých věcí, mluví o návratu ke kořenům a někdy si antikorporátně rýpne. V rozhovorech vypráví o vůni starých tisků a stejně zaujatě mluví o tom, jak je nadšeným uživatelem tabletu.

Jeho román rozhodně není výzva, abychom zahodili technologické protézy. Spíše cosi jako „romantický sen“ o kráse zaprášených knih od někoho, kdo již dávno ztratil digitální nevinnost. Návrat do minulosti, který již není možný. A totéž platí pro jeho čtenáře. Penumbrovo knihkupectví je zábavná zpráva o tom, o co by nás mohlo ochudit přílišné spoléhání na sílu internetu – ovšem „dojde“ hlavně těm, pro něž je nejhorší trest být off-line. Možná pobaví i Kat, až se vrátí z porady Googlu o novém nadějném projektu Ztracené knihy.

Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Přeložila Petra Jelínková, Host, 320 stran