Sladký život po padesáti letech

I v přenabité podzimní nabídce kin doslova září italský film Velká nádhera. Dílo, které téměř bezpodmínečně vyžaduje, aby bylo viděno v kině na velkém plátně, v kvaziposvátném tichu. Třiačtyřicetiletý italský režisér Paolo Sorrentino vystavěl příběh stárnoucího novináře jako poslední záchvěv cinefilie, religiózní lásky k tradičnímu filmu, která zároveň vyvolává zbožštění hlavního autora coby génia. Každý záběr vypiplaný do posledního detailu, složité barevné kompozice, náročné jízdy kamery, všichni komparzisté procházejí konkurzem i do davových scén, zda jsou vizuálně zajímaví. A pak hudba střídající klasiku, pop a elektroniku – takovou péči výběru skladeb věnuje snad už jen Tarantino.