Co si slibujete od voleb?
Přestřelka v newsroomu: Robert Břešťan, Miloš Čermák, Petr Honzejk, Petr Kamberský, Marek Švehla, Erik Tabery
Marek Švehla: Asi že bude zvolený parlament a nebude v něm sedět pan Okamura.
Erik Tabery: Slibuji si od nich, že skončí. A také, že levice zažije svůj vrchol, který ji snad jednou provždy zbaví onoho „kdyby“. A jsem zvědavý, co z toho bude.
Marek Švehla: V politice přece neplatí žádné „provždy“.
Petr Kamberský: Že bude sranda. A že nás prezident zase něčím překvapí, takže si všichni budeme připadat mladí.
Petr Honzejk: Doufám, že výsledek tak či onak posílí politické strany, které se začnou chovat vůči prezidentovi sebevědomě a zajistí, aby příští sněmovní volby nebyly volbami druhé kategorie.
Petr Kamberský: Víra hory přenáší.
Petr Honzejk:Takže ty asi ani nedoufáš, Petře, jestli ti správně rozumím.
Marek Švehla: Je pikantní, kolik lidí vidí tyhle volby jako souboj dobra se zlem: ČSSD proti Zemanovi, ODS proti Klausovi. Já taky, samozřejmě.
Petr Kamberský: Já ne. Ani nedoufám, ani dobro se zlem. Žádné dobro nevidím, jen NIC versus různě velká zla, a už vůbec nevěřím, že by nějaká strana byla natolik silná a jednotná, aby prezidentovi čelila.
Robert Břešťan: Já čekám roztříštěný parlament s nejasnou většinou, posílenými komunisty a tím vším posíleným prezidentem. Čekám překvapení v podobě hnutí ANO na druhém místě a nevím, co od něj čekat… Pozitivně vzato pak přirozené střídání u moci, které by aspoň v některých ohledech (aspoň dočasné přerušení korupčních toků) mělo být užitečné.
Petr Kamberský: Dělal to hodně Masaryk, občas Havel, ne-
úspěšně Klaus, že vládli pomocí svých křídel v různých partajích. Přesně to bude zkoušet Zeman. Bert – přesně. A nějaké překvapení navrch.
Petr Honzejk: Tyhle volby jsou zajímavé tím, že nemají jednoznačnou linii střetu. Fronta je rozptýlená. Levice versus pravice, část levice a pravice versus prezident, všichni versus Babiš, zdravý rozum a elementární vkus versus Okamura.
Marek Švehla: Když opustíme pojmy dobro a zlo – budu si přát solidní úspěch lidovců, protože jen tak se vyhneme skryté koalici s komunisty nebo Babišovi ve vládě.
Petr Kamberský: Chacha. Jako že lidovci s ČSSD složí parlamentní většinu? Joj.
Petr Honzejk: Tak tomu, Marku, nerozumím. Fakt si myslíš, že ČSSD může dát s KDU dohromady většinu? To by muselo propadnout hodně hlasů, nesměli by uspět zelení, Okamura ani SPOZ. A ČSSD by musela mít hodně přes 35 procent.
Petr Kamberský: Tomuhle jsme vždycky říkali „přací teze“.
Robert Břešťan: Ale zase – při vědomí šíleného rozptylu průzkumů a výsledků voleb v roce 2010, které nikdo nečekal ani nehádal, bych se představě koalice lidovců a ČSSD až tak nevysmíval. Znám osobně dost lidí, kteří volbu lidovců z tohoto důvodu ryze pragmaticky zvažují. I když to teď matematicky nevychází.
Marek Švehla: Výsledek je hodně nejasný. Kdo si dnes dovolí tipovat, kolik bude mít Babiš? A
jistě, koalice Sobotka - Bělobrádek (už jen ta jména!) je přací. I když třeba koalice ČSSD - lidovci - zelení by se mi líbila víc, abych do toho přidal trochu smyslu pro realitu.
Robert Břešťan: Možná kdyby se srazila laťka na 3 procenta.
Petr Kamberský: Pokud čekám jen to nejhorší (SPOZ i Okamuru ve sněmovně, neúspěch lidovců), tedy de facto nemožnost složit smysluplnou akceschopnou koalici a politiku proměněnou na mocenské hrátky prezidenta, tak vlastně téměř jistě budu příjemně překvapen – něco dopadne líp.
Robert Břešťan: Všichni mluví o nějaké změně. Pro mě by tou největší po volbách byla schopnost a ochota dohody na zásadních věcech, které přesahují funkční období jedné vlády - na přístupu ke vzdělání, investicích do infrastruktury vedené jinou vizí než přínosem pro stranickou pokladnu, stárnutí populace a zdravotnictví atd… Bez ohledu na to, kdo bude premiér (který by to měl „manažovat“).
Petr Kamberský: Chacha.
Robert Břešťan: Proč chacha? Podle tebe by TOHLE nebyla změna?
Petr Kamberský: Jistě že by to byla změna, ale jak sleduji polarizaci politiky třeba ve Státech, tak téhle změně prostě nevěřím. Nejsme Německo. Nejsme. Nejsme.
Robert Břešťan: Já taky netvrdím, že se to stane. Bohužel. Proto si taky může Babiš a spol. ty letošní slogany nakopírovat a použít je za 4 roky zase.
Petr Kamberský: Stát se to může. Ale jedině ve chvíli, kdy je velký malér a zároveň vládne levice. Pravice pak těžko může tvrdit, že nelze škrtat atd. - i když i to jsem ve středoveropském prostoru několikrát viděl. Ale de facto je to u nás jediná možnost: pokud ČSSD na něco kývne pravici, vyluxují jí voliče komunisté. Proto se v opozici nikdy na ničem nedohodla. Zato když Špidla zvedal věk odchodu do důchodu, nemohla pravice protestovat. Ale to jsme off topic.
Petr Kamberský: Očekávám konec téhle nelegitimní vlády bez důvěry. To samo o sobě je dobro. A ODS si taky bude muset konečně vybrat, jestli chce schopné šíbry, nebo neschopné matlaly, to je taky dobro pro tuto zemi.
Robert Břešťan: Amen.
Miloš Čermák: Omlouvám se, že se zapojuju pozdě, ale učil jsem a off-line. Ale ono to ani nevadí, protože odpověď nemám. Volby beru jako provozní záležitost, od které si vůbec nic neslibuju. Když se podívám na všechny volby od roku 1990 (tedy tím pádem všechny, ve kterých jsem v životě volil), nevidím žádnou korelaci mezi osobním štěstím a výsledky voleb. Byly volby, jejichž výsledek jsem nadšeně vítal, a byly volby, které mě uvrhly do deprese (asi byste rozluštili, které byly které). A jak říkám, ukázalo se, že to v mém životě nehrálo žádnou roli. Jsem šťastný, že volby jsou, a doufám a věřím, že se v téhle zemi nic nezkazí nějak zásadně. Stále si myslím, že to není možné. A kdyby se to stalo, souviselo by to pravděpodobně i s průšvihy globálními, takže na rozdíl od mnoha svých kamarádů ani nevyhrožuju případnou emigrací. Shovívavě se dívám na ty, kteří ještě mají energii, chuť a sílu volby emocionálně prožívat, a říkám jim společně s názvem své oblíbené Kunderovy knížky: „Život je jinde.“ Nazdar.
Marek Švehla: Zdar. Osobně ale neberu volby jako cestu ke štěstí, ale spíš k bezpečnosti, životní příležitosti dětí a svému pohodlnějšímu životu.
Petr Honzejk: No, Miloši, nechci tady být za levičáka, ale to, co formuluješ, je shovívavost bohatých. Nebo prostě lidí, kterým je z různých důvodů společnost jedno.
Miloš Čermák: Je to možný, Petře.
Petr Honzejk: Což není nic odsouzeníhodného, jenom upřesňuju.
Miloš Čermák: Mně není společnost jedno. Naopak. Já si ze všeho nejvíc přeju, aby lidi v téhle zemi začali fungovat jako společnost. A snažím se pro to něco dělat, ale to sem nepatří. Co obdivuju na Americe, je právě to, že na spoustě úrovní fungujou jako společnost nebo komunita. A jestli bych se něčeho chtěl dožít, tak aby to aspoň z deseti procent fungovalo podobně třeba u nás na vsi (v Kamenici) nebo v ulici (v Praze) nebo ve škole, kam chodí či chodily děti atd.
Petr Honzejk: Ale patří to sem, patří. Možná jsi zformuloval to nejdůležitější. Volby se staly kulisami, už nejsou imanentní dobře fungující společnosti. A to je asi důvod, proč se tady točíme dokola…
Miloš Čermák: Tahle země nefunguje jako společnost, lidi politika fakticky nezajímá, většina k ní přistupuje jako sportovní fanoušci. A bohužel i spousta novinářů, ti zase jako sportovní komentátoři. A mě to jen přestalo bavit, to je všechno. Hehe, teď jsem napsal zhruba to samé, co tys publikoval vteřinu předtím.
Petr Honzejk: :))
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].