Bezzubí inspektoři

Píše se rok 256 a strategické římské sídlo Dura Európos, ležící nedaleko Eufratu na území dnešní Sýrie, už zase obléhají Peršané. Domácí střelbu a nájezdy odrážejí už několik měsíců, obě vojska jsou vyčerpaná, když Peršany napadne lest – prokopat se do města tunelem. O pár týdnů později se armády v katakombách střetnou a Peršané město konečně uchvacují.

Když do tunelu o několik století později proniknou archeologové, nacházejí těla římských vojáků poházená v nepřirozených pozicích jedno vedle druhého. Záhada, jak vlastně v podzemí zemřeli, byla objasněna teprve nedávno: v tunelu zřejmě došlo k požáru a Peršané, ukrytí za náspem, do něj vhodili síru a minerál zvaný bitumen. Jejich kombinace s plameny vytvořila jedovatý kouř, který Římany zahubil.

Jinými slovy – v Duře Európos před necelými 2000 lety poprvé v dějinách prokazatelně zabíjely chemické zbraně. A koncem srpna v této části světa syrský prezident Bašár Asad prolomil mezinárodní tabu a poslal rakety s nervovým plynem na obyvatele damašského předměstí. Třináct set civilních obětí zažilo před smrtí stejně nesnesitelná muka jako kdysi římští vojáci. Časy se ovšem mění: videa dokumentující jejich utrpení šokovala světovou veřejnost a do Sýrie vzápětí vyjel na pokyn OSN tým Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW). A i když mají tito inspektoři za sebou 16 let horečné práce, musel koncem léta nejeden novinář důkladně lustrovat web, aby zjistil, o koho vlastně jde.Začátkem října potom bylo oznámeno, že Nobelovu cenu míru letos obdrží právě zmíněná organizace. Berme to jako jedinečnou šanci na příkladu Sýrie sledovat, jak dnes boj proti chemickým zbraním funguje.