Pojistka na důchod

Na Plzeňsku nedaleko vesnice Dožice nedávno vyrostla 50 m vysoká větrná elektrárna o výkonu 800 kW, kterou vybudoval místní nadšenec Zdeněk Červenka. Než získal všechna potřebná povolení a prokousal se úřadováním, trvalo to dlouhých osm let. „Vlastní elektrárnu jsem chtěl postavit hlavně proto, abych se zabezpečil na stáří,“ vysvětluje pan Červenka své pohnutky. „Od roku 1990 jsem živnostník a na důchod od státu moc nevěřím, takže mi to přišlo jako dobrá varianta penzijního připojištění.“

Z finančních důvodů chtěl pan Červenka postavit repasovanou elektrárnu dovezenou z Německa. Její cena se pohybuje kolem deseti milionů korun, nová by vyšla až třikrát dráž. Povolení dostal celkem snadno, pak ale přišlo to, co zažívá mnoho podnikatelů v oblasti obnovitelných zdrojů – střet s požadavky Energetického regulačního úřadu (ERÚ). „Než jsme začali stavět, ERÚ repasované elektrárny zakázal připojovat do sítě. No a putování po úřadech začalo znovu.“

Po různých peripetiích a sporech s úřady nakonec pan Zdeněk změnil plány, novou elektrárnu koupil od německé dodavatelské firmy a své „zabezpečení na důchod“ dotáhl do provozuschopného stavu. Padesátimetrová elektrárna byla nedávno osazena přístroji, jež budou měřit, kolik elektřiny vyrobí, a získala licenci od ERÚ. Předpokládaná energie, kterou může ročně dodat do sítě, je zhruba 1500 MWh. Může tak pokrýt spotřebu domácností malého města.

Výkupní cena elektřiny vyrobené ve větrných elektrárnách uvedených do provozu od počátku letošního roku je stanovena na 2120 Kč/MWh. Pro srovnání, pro malé solární elektrárny o výkonu 5–30 kW uvedené do provozu od 1. července 2013 je to 2430 Kč/MWh. Cena silové elektřiny na burze se v současné době pohybuje kolem 1000 Kč/MWh.

Zatímco státní podpora pro velké solární elektrárny už neexistuje, pro větrné elektrárny zůstává a pravděpodobně zůstane i nadále. Uvedené ceny naznačují, že potřebují o něco nižší dotace než solární. A s jejich připojováním k síti by neměly nastat závažnější problémy – za předpokladu, že si případný zájemce o stavbu vše řádně ošetří. Větrná energetika tedy v Česku zůstává zajímavou příležitostí.

Zatím vzácně

Desítky metrů vysoké větrné turbíny za miliony korun přitom nejsou jedinou možností, jak se dnes dá krotit energie větru. Existují třeba zcela nové typy malých turbín, jež se lépe hodí pro využití v domácnosti nebo v prostředí města.

Jako „malé“ se označují větrné turbíny s výkonem do 50 kW. Jejich výrobci vyvíjejí úplně nové přístupy k zachytávání energie větru, zatím však dobře známé „větrníky“, tedy elektrárny vybavené klasickou vrtulí, zůstávají i v této oblasti nejprodávanější. K dostání jsou zpravidla jako stavebnice o výkonech od 200 W až po 10 kW i více. Zvládnou je obvykle instalovat jeden či dva lidé – na dům nebo zahradu. Když je příznivý vítr, dokáže 10kW turbína bez problémů utáhnout spotřebu rodinného domu. Zaplatíte za ni kolem 300 tisíc korun.

Podobné či ještě výkonnější elektrárny tedy představují dlouhodobou investici, která zpravidla počítá se státní dotací za výkup elektřiny. Nejmenší větrníky o výkonu stovek wattů naproti tomu stojí méně než deset tisíc korun. Slouží spíše nadšencům a kutilům jako experimentální zařízení, na nichž si v praxi zkoušejí energetickou soběstačnost. Místy (v Česku pořád dost vzácně) je lze spatřit především na chatách či odlehlých samotách. S osazováním malých větrných elektráren na své budovy už experimentují i některé firmy, opět ale spíše na západ od našich hranic.

Komíhající se talíř

Malé větrné turbíny mohou posloužit dokonce i uprostřed města. Ve městě fouká vítr jinak než v otevřené krajině – pomaleji, s menší silou, zato má možnost odrážet se na mnoha plochách a nejrůzněji se proplétat městskou zástavbou. Klasické vrtulové elektrárny v takovém prostředí moc nefungují. Vývojáři proto na vrtulové turbíny montují třeba speciální obruče, které pomáhají zachycovat a směrovat vítr.

Zároveň se začíná objevovat nový typ větrných turbín – s vertikální osou. Ty jsou proti klasickým horizontálním otočené o 90 stupňů, jakoby trčí vzhůru (viz. obrázek). Lopatky, jež takovou turbínu roztáčejí, nevypadají jako vrtule, častěji jsou to prostě jen tenké, organicky tvarované pruhy. Výhodou turbín s vertikální osou je především snazší instalace: všechny hlavní komponenty, jako je generátor a převody, jsou umístěny na zemi. Nemusí se tedy složitě vyzvedávat do výšky, jako je tomu u běžných větrných turbín, což stavbu zlevňuje. Prozatím se nicméně větrné elektrárny s vertikální osou příliš nerozšířily, ačkoli po světě funguje několik výzkumných instalací.

Objevují se také nápady na úplně nové způsoby zachycování větrné energie. Tuniská společnost Saphon Energy přišla s elektrárnou, jež ze všeho nejvíc připomíná obrovský talíř. Ten je vystaven působení větru, který s talířem neustále komíhá. Pohyb se díky hydraulice mění v tlak kapaliny, jejž je pak možné využít k výrobě elektrické energie.

Autor je šéfredaktor www.hybrid.cz.