Naděždina vzpoura

Naděžda Tolokonnikovová má plány, jakými se může pochlubit jen málo třiadvacetiletých dívek. Třeba dostat se z jednoho z nejhorších vězení v Rusku. Během toho ale chce zlepšit i životní podmínky všech tamních vězňů a pak – jestli to jen trochu půjde – udělat revoluci, která by zemi zbavila Putinova režimu. Ambiciózní plán matky, jež se při tom všem těší na to, jak po propuštění z kriminálu naučí svou malou dcerku číst.

Tábor č. 14

„Počínaje pondělím 23. září začínám hladovku. Jsem přesvědčena, že je jedinou cestou ven z mé současné situace,“ napsala minulý měsíc médiím zřejmě nejznámější ruská vězeňkyně Naděžda Tolokonnikovová. Tato žena si od loňského roku odpykává trest v trestaneckém táboře v Mordvinsku za proslulou „punkovou modlitbu“ v jednom moskevském chrámu, aby Panna Maria ve své dobrotě ráčila vyhnat z Ruska Putina.

Věznice vzdálená více než šest set kilometrů na východě od Moskvy je považována za jednu z nejhorších v Rusku a přirovnáními ke stalinským gulagům se při jejím popisu nešetří. I to, co ve svém šestnáctistránkovém dopise sdělovacím prostředkům popisuje samotná Tolokonnikovová odpovídá spíš Rusku padesátých let než zemi z 21. století. Trestankyně přetížené vysokými kvótami šijí uniformy šestnáct až sedmnáct hodin denně, spí čtyři hodiny a podepisují petice, aby mohly pracovat i během volných dnů. Komu se nelíbí shnilé brambory k obědu nebo praxe, v níž osm set žen musí po těžké práci udržovat hygienu v umývárně určené pro pět osob, může si stěžovat. Ale udělá-li to, musí počítat s tím, že bude potrestán. Ne nutně od dozorců, spíš od jiných trestankyň, pověřených vedením věznice k „udržování pořádku“.