Který předvolební slib vám připadá nejnebezpečnější?

Který předvolební slib z nabídky stran s reálnou šancí dostat se do sněmovny vám připadá nejnebezpečnější?

Marek Švehla: Když nepočítám komunistický nápad vystoupit z NATO a skoro všechno od Okamury, pak asi dostavba Temelína. Bude to Čechy stát hodně, ale hodně peněz.

Robert Břešťan: S Temelínem je to těžké, protože jde o hádání, jak to bude s energetikou vypadat za třicet let… O první dostavbě rozhodla ještě vláda ČSSD. Teď se ovšem věci nachýlily příliš blízko k tomu, aby za tohle rozhodnutí nesl zodpovědnost konkrétní politik. Takže je, myslím, celkem jedno, co mají k Temelínu vlády v programu. Rozhodne reálpolitika.

Erik Tabery: Mně přijdou nejnebezpečnější dva akcenty kampaně. Jeden navozuje dojem, že kdo je bez práce (a pobírá dávky), je vyžírka, lenoch… Ta paušalizace je nebezpečná. A druhý problém vidím ve slovech jako „my se o vás postaráme“. To od politiků nečekám, je to nereálné a vzbuzuje to nesmyslná očekávání.

Robert Břešťan: Z hlediska veřejných rozpočtů mi přijde nebezpečný slib ČSSD „Zrušíme Julínkovy poplatky ve zdravotnictví“. Z hlediska těch, kteří nám to teď slibují, pak: „Majetek, jemuž nebudou odpovídat zdaněné příjmy, bude dodatečně zdaněn sazbou sto procent.“

Marek Švehla: Samy HN nedávno psaly, že poplatky u doktora nefungují, protože nesplňují základní cíl – nechodit tolik k doktorovi, a neutrácet tedy z rozpočtu tolik peněz.

Marek Švehla: Tím chci říct, že pokud technický nástroj (poplatky) nefunguje, pak se může zrušit, ne?

Robert Břešťan: Nebo zvýšit? Zdravotnictví dotované jen z pojistného nemůže dlouhodobě zvládat stárnutí populace, zvyšující se věk dožití a stále dražší nemoci…

Marek Švehla: Nebo zvýšit… Ale to asi neprojde.

Jiří Sobota: Zdravotní poplatky přece nikdy nebyly myšleny jako způsob, jak zalátat rozpočty zdravotnictví. Příjmy nemocnic, které z nich plynou, jsou v celkovém rozpočtu téměř neviditelná položka. A protože jdou proti dlouhodobě zavedenému systému pojištění, vždycky je bude chtít někdo zrušit. Jde o příliš lákavé sousto s příliš malými riziky.

Robert Břešťan: Jasně, původně šlo o úspory hlavně díky tomu, že lidé chodili k doktorům méně s banalitami, ale hlavně v případě nemocnic teď nejde o drobné. A ten výpadek si nemocnice vyberou jinak. A jak jinak než na pacientech (péči o ně)?

Petr Honzejk: Nejnebezpečnější je, že tyhle volby nemají téma. Vidím jen, omlouvám se, rozplizlost, která je předobrazem povolební politiky. Optimální prostředí pro sekáče typu Miloše Zemana, nebo takové, jež si zatím ani raději nepředstavujeme.

Robert Břešťan: Volby jako takové téma nemají, ale volební programy, které nikoho nezajímají, a není se moc co divit, se pozoruhodnými nápady jen hemží!

Marek Švehla: Z voleb se hlavně úplně vytratil jakýkoli reformní étos. Nikdo nechce nic moc měnit, spíš slibuje rušení nebo údržbu toho, co máme, což zřejmě stačit nebude.

Petr Honzejk: Berte, programy nebezpečné nejsou, protože je stejně nikdy nikdo nedodrží!

Robert Břešťan: Právě proto se hemží.

Marek Švehla: Taky je nebezpečné, co tam není. Včera se mě jeden cizinec ptal, jak tedy budeme po volbách řešit ty rasistické pochody proti Romům. Ocitoval jsem mu Okamuru, jiní kromě zelených – mám pocit – nic „konkrétního“ nenabízejí.

Petr Honzejk: To je součást průšvihu. Podstatné politika neřeší, protože se to bojí pojmenovat. A politika, která se vyhýbá podstatnému, přestává lidi zajímat, neboť mají pocit, že jen tak prochází kolem nich. Participace je v háji.

Erik Tabery: Podle mě to teď Petr popsal přesně. Strany se dostaly do situace, kdy působí bezradně a ta bezradnost přechází na jejich voliče. Pak i silné téma, jako je třeba snaha zastavit narušování parlamentního systému, působí pouze jako zástupný problém. I když to tak není.