Je to jen pár století, kdy se na lavicích italských renesančních měst směňovaly peníze. Název banka pochází právě z italského banco – lavice. Během posledních 600 let pak fungoval svět financí na relativně neměnných principech. Půjčka byla půjčkou, banka bankou. Tu a tam banky krachovaly, když ve válce vsadily na špatnou stranu (půjčily jí) nebo když odmítl platit jeden z klíčových klientů, zpravidla panovník některé země.
Dnes je to jinak. Snad všechny významné banky jsou zapleteny do kauz obrovských rozměrů. Ten manipuloval úrokovými sazbami na londýnském bankovním trhu, ten zase v Tokiu. Rozměr těchto kauz je nepředstavitelný. Například na Libor, sazby na londýnském trhu, jsou navázány finanční produkty v objemu 350 bilionů dolarů, což je zhruba pětinásobek celosvětového HDP. A zdá se, že jde jen o vrcholek ledovce. Nedávno se začala vyšetřovat manipulace se sazbami úrokových swapů (jeden z finančních derivátů) v USA a je možné, že tato kauza významem přeroste manipulaci s Liborem. Dosud převládala víra v samoregulační mechanismy finančních trhů. Pokud nefungují, musí pravidla určit a pohlídat jejich dodržování někdo třetí, zvláště když jde o samé základy architektury finančního světa.
Bojuje se i na komoditní frontě. Jedna z velkých světových bank vlastní flotilu ropných tankerů a může nakupovat (a skladovat) či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
