Na prahu nevyhnutelného

Podle nejnovější vědecké zprávy o klimatu žijeme v mimořádné době: koncentrace skleníkových plynů v ovzduší stouply na hodnoty, které tu nebyly nejméně posledních 800 tisíc let. Uplynulých 30 let je nejteplejším obdobím od roku 1850 (a asi i za posledních 1400 let). Zároveň byla každá z posledních tří dekád teplejší než ta předchozí.

Víme už také prakticky jistě, kdo za to může: většinu klimatických změn pozorovaných od roku 1950 způsobil člověk. Vyplývá to z nové zprávy Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC).

K žádné podstatné změně v tom, co klimatický panel říká už od roku 1990, zveřejněním nové zprávy nedošlo. Přitom se v poslední době změnili autoři, jsou k dispozici nové údaje, nové jsou i scénáře vývoje emisí. Varování přesto zůstává: „Jako výsledek minulých, současných i očekávaných budoucích emisí oxidu uhličitého jsme odsouzeni ke klimatické změně. Důsledky (naší činnosti) přetrvají po mnoho století, dokonce i když emise CO2 ustanou,“ řekl Thomas Stocker, spolupředseda pracovní skupiny, jež zprávu sestavila.

Nový dokument je první částí tzv. Páté hodnotící zprávy IPCC (další dvě části budou zveřejněny příští rok). Zabývá se fyzikálními příčinami měnícího se podnebí a vychází při tom z více než 9000 článků uveřejněných v recenzovaných odborných časopisech. Předpovídá, že do roku 2100 se oproti současnosti oteplí o 0,3–4,8 stupně Celsia (v závislosti na scénáři vývoje emisí). V Arktidě může být oteplení výraznější. Odhad vzestupu mořské hladiny ve stejném období se pohybuje od 26 do 98 cm.

Oproti minulé, čtvrté hodnotící zprávě zveřejněné v roce 2007 je odhad růstu globální teploty do roku 2100 trochu nižší, odhad vzestupu mořské hladiny naopak o něco vyšší. Hladina oceánů se totiž má zvyšovat rychleji než během posledních 40 let. Také růst globálních teplot by byl v současnosti dramatičtější, kdyby více než 90 procent tepelné energie nepohlcoval právě oceán, jehož vrchní vrstvy se rychle ohřívají. Otázka je, jak dlouho bude tento přirozený termostat fungovat.

V každém případě je stále možné zabránit tomu, aby teplota na Zemi v budoucnu vzrostla o více než dva stupně Celsia oproti předindustriální éře, což je hranice vnímaná jako začátek katastrofální změny klimatu. Jak ale uvedl Thomas Stocker, ty scénáře budoucího vývoje, jež nepočítají s rychlým omezením emisí, ukazují, že překročení této hranice je nevyhnutelné.