Nonstop Eufrat

Prvotina Veroniky Bendové (38) je svým způsobem troufalost. V příběhu, nazvaném Nonstop Eufrat, popisuje totiž krizi povolání u mladého katolického kněze naší doby. Autorka se možná bude muset utkat s předsudkem, jak může psát o něčem tak mužském, jako je kněžství. Co o tom může vědět? Máma od čtyř dětí. Dost možná hysterka, které odešel její oblíbený velebníček a ona teď chtě nechtě musí sepsat nějakou dojemnou romanci. Pamatuje se tady někdo na harlekýnový doják Ptáci v trní? Rtěnka na kolárku, dlouhé snivé pohledy z očí do očí…

Díky katolickému celibátu je téma kněze, který se nepřípustně zamiluje do ženy, vlastně docela ohrané. Není snadné o této situaci napsat něco, co by nepůsobilo buď jako skandalizování, nebo příliš moralisticky. Potměšilých narážek na pátery Vyklouze by se v literatuře dalo najít dost a dost, stejně tak je možné bavit se všelijakými brožurkami, jež učí kněze, jak pokušení přemáhat posty a modlitbou. Veronice Bendové se podařilo poťouchlostem z obou stran úspěšně vyhnout. Tohle není zlá ani revoluční knížka. Tady se neosočuje moderní společnost ani nekácejí modly. Už vůbec se v knize nevede debata o smyslu či nesmyslu celibátu. Ona totiž zdaleka není jen o přestoupení kněžského slibu čistoty, čímž se pochopitelně nemyslí pravidelné sprchování a čištění chrupu. Pod příběhem čtyřicetiletého kněze, který se potká se svojí spolužačkou z gymnázia a najednou si mají oba o čem povídat a zažívají velmi silnou náklonnost, jež nikoli okamžitě skončí v posteli, je ožehavých otázek mnohem víc. Z knihy je silně cítit pocit osamělosti, kterou dnes mnoho kněží zažívá. Lehce poučeného čtenáře asi okamžitě napadne – ono se to hezky v učebnách teologizuje, ale v prvních liniích farností 21. století silně fouká a není jednoduché se na to teoreticky připravit.

Realita českých farností je dnes asi taková, že nejde často ani tak o většinový nezájem a úplnou lhostejnost, jež už ani nedává farářovi nějaké minusové znaménko. Mnohem nebezpečnější jsou pro pátera věřící, kteří mají vůči sluhovi božímu svoje různé strategie. Někteří jsou nesmělí a nedá se k nim nijak blíž dostat, jiným není žádný dost dobrý, třetí si chtějí faráře ochočit k obrazu svému a čtvrtí si rovnou myslí, že je jejich vlastnictvím, a odmítají ho dokonce jiným věřícím půjčit. Kněží jsou jako vojáci přemisťováni z „posádky do posádky“, obvykle žijí jako vlci samotáři. Kněžský život je ve svých mimořádných nárocích na sílu osobnosti skutečně extrémním sportem. Někdy to vypadá, že se dá přežít buď jen za cenu jakéhosi autopilota, nebo tím, že si kněz najde ještě nějakou silnou inspiraci či aktivitu mimo církev. Některé dialogy v knize Nonstop Eufrat hledají na tyhle skutečnosti poctivé odpovědi a jsou téměř dokumentárním záznamem.

Nonstop Eufrat má kromě kněžské krize rozepsaná i další lidská dramata. Třeba zklamání věřících, kteří se příliš na svého kněze upnuli a nedokážou se smířit s jeho novou situací. Zatímco oni se mohou v životě měnit, kněz má přece zůstat neměnný. Proč jim to dělá? A to kdyby věděli, jak složité vztahy může mít kněz třeba s vlastními rodiči?! Tomáš je z rozvedené rodiny a otci celá léta nemůže přijít na jméno. Dává ve svém povolání rozhřešení jaksi z moci úřední, svému otci ale nepřítomnost v rodině odpustí až tváří v tvář jeho smrti. A ten strašlivý strach z boží pomsty, jejž kněz-otec zažívá před porodem, kdy na chodbě Boha-Lásku prosí, aby se nemstil na nevinném.

Člověka až mrazí, co za bestiální obrazy dokáže víra do hlavy nasadit. Ano, možná jsou hlavním hrdinou téhle knihy výčitky. Protože ty mohou přicházet, ať už člověk něco udělá, nebo právě proto, že nic neudělá. Někteří lidé prostě za sebou neumějí jen tak spláchnout a jít dál. A tak se jim všechno nějak zvláštně na té cestě motá stále pod nohama. Změnit se z kněze na manžela musí být celkem drastická operace identity. Však se také v knize všednosti manželství nezatajují. Je to zase jiná disciplína, s jinými sliby, s jinými výčitkami. Některé se nedají rozpustit ani v pivu v bufáči s fatálním názvem Nonstop Eufrat.

A tak Tomáš jako exduchovní chodí do hydrologické stanice hlídat kvalitu vody, sex s jeho ženou je čím dál dietnější, jezdí po městě s kočárkem, někteří lidé ho nezdraví a do toho mu pořád chodí z neznámého čísla esemesky s biblickými citáty, které mu ústy Boha vyčítají zběhnutí. Když ale před Nonstopem Eufrat porazí auto bezdomovkyni, nemůže udělat stejně nic jiného než se nad ní sklonit a vyprovodit ji několika útěšnými slovy ze života.

Autor je obchodník s knihami.

Veronika Bendová: Nonstop Eufrat
Fra, 156 stran