Perný den Su Ťij

Budím se v šest a hlavou se mi honí, co musím zařídit. Čeká mě třetí den s vůdkyní barmské opozice a nositelkou Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, která přijela do Prahy na konferenci Forum 2000 a kterou během návštěvy doprovázím. Dávám si rychlou sprchu a znovu si nevěřícně promítám okamžik, kdy z letadla vystoupila žena, jejíž fotografii jsme každý rok na její narozeniny nesli s kolegy z Člověka v tísni na demonstraci a vyzývali vojenskou juntu, ať ji propustí z domácího vězení. Mrzí mě, že se toho nedožil Václav Havel, který tam tolikrát stál s námi…

V hotelu procházím s lidmi z ochranné služby dnešní program. V 8.50 vychází z pokoje paní Su Ťij, jako vždy přesná. Varuji ji, že venku je zima, ale na víc není čas, vyrážíme na setkání mezinárodního poradního výboru Fora 2000. Su Ťij se zdraví s Jeho Svatostí dalajlamou a rozzáří se. Není v tom jen obvyklá úcta k mnichům, ale oboustranná spřízněnost. Spolu s Frederikem de Klerkem, Ivanem Havlem, Šimonem Pánkem a dalšími členy pak diskutují nad tématy příští konference. Já ale poslouchám jen na půl ucha – přes mobil domlouvám přítomnost médií na setkání v Senátu a obědové menu pro delegaci na zítřek. Tajemnice Tin Mar chválí, pro Su Ťij tak typické, květiny ve vlasech. To se mi ulevilo – tři z nás včera obíhali květinářství a sháněli ty správné růže s tenkým stonkem, ale většími květy.

Před jedenáctou nervózně sleduju hodinky, Su Ťij čeká schůzka s prezidentem. Na poslední chvíli sbíháme schody na Žofíně a v koloně se řítíme na Hrad. Su Ťij jde rovnou na jednání, já vyřizuju rezervaci míst pro delegaci na diskusi, kde bude Su Ťij hovořit, a předání daru od europoslance Landsbergise.

Za čtyřicet minut je Su Ťij zpět, ale se smíchem mě upozorňuje, že před následujícím obědem s ministrem zahraničí musí na toaletu upravit se, aby z ní nespadla tradiční barmská sukně. Z auta volám kolegyni na ministerstvu, zda by to mohla diskrétně vyřídit.

Oběda se neúčastním, ale vím, o čem bude řeč. Barmská vláda sice propustila většinu politických vězňů a umožnila fungování parlamentu, jehož je Su Ťij členkou, ale do hlubších demokratických reforem se nepustila. Su Ťij proto přijela s naléhavou prosbou, aby se česká vláda a její evropské kolegyně nenechaly zmást domnělým pokrokem a nutily barmskou vládu ke změně ústavy, jež dává příliš pravomocí armádě.    

Oběd trvá déle, a tak volám tlumočnici, že na schůzku s předsedou Ústavního soudu dorazíme se zpožděním. Ve tři hodiny vyrážíme opět na Žofín. Trochu se vyděsím: Su Ťij je tak unavená, že skoro nevnímá, když jí říkám, že se s ní pozdraví zpěvačka Joan Baezová. A to má před sebou hodinu a půl dlouhou panelovou diskusi.

Když ale začne na pódiu mluvit, únava vyprchá. Jasně a klidně argumentuje, že dobrá vláda je taková, o které téměř nevíme. A znovu otevírá téma barmské ústavy.

Zazní aplaus a pro ochranku nastává horká chvilka. Během vteřiny je Su Ťij v obležení delegátů i studentů, kteří chtějí autogram, potřást si rukou či se s ní vyfotit. Nemůžeme se skoro hnout a jen děkuju ochrance, která nás pomalu, ale jistě sune k výtahu.

V hotelu čeká Su Ťij ještě soukromá schůzka a v půl sedmé program končí. Já se jdu s její tajemnicí projít a pomáhám jí koupit dárky pro společné přátele v Barmě. Domů přicházím v deset, dávám si salát a připravuju se na zítřek. Jsem vyřízená, ale vím, že si dny se Su Ťij budu pamatovat celý život. Ve volné chvíli mi řekla: „Musíš zase brzo přijet do Barmy.“ A mně je jasné, že musím.

Marie Peřinová,
autorka se dlouhodobě zabývá Barmou.