Obamova cesta do Damašku

Fareed Zakaria:

„Washington se bude muset smířit s Asadem.“

Obamova administrativa je dnes v otázce Sýrie v lepší situaci, než jsme si dokázali ještě nedávno představit, a to bez ohledu na to, jak byla cesta křivolaká a zda se k cíli došlo náhodou, nebo zcela záměrně. Prezident jednal prozíravě, když přijal a začal testovat nabídku Ruska převzít a pokud možno zničit arzenál syrských chemických zbraní. Nabídka ve skutečnosti vnesla do jindy zakalených vod americké zahraniční politiky jistou průzračnost. Pokud chce prezident z nové situace vytěžit zahraničněpolitický úspěch, musí zůstat přehledná i nadále.

Pro zásah v Sýrii existují tři rozdílné důvody a různí stoupenci útoku je někdy zaměňují. Prvním je dosažení změny režimu, což by vyžadovalo plán, jak pomoci rebelům svrhnout vládu Bašára Asada. Druhý důvod je humanitární, měli bychom vykonat něco, co by zmírnilo obrovské utrpení Syřanů. Třetím důvodem je jednoduše vymáhání mezinárodních norem zakazujících použití chemických zbraní.

Prezident Obama se rozhodně přihlásil ke třetímu cíli – a skutečně pouze k němu. Ve svém projevu předminulé úterý přímo odmítl první důvod s tím, že „Spojené státy nemohou silou řešit cizí občanskou válku, zvláště po deseti letech bojů v Iráku a Afghánistánu“. Prezident dodal, že jím původně navrhovaná vojenská akce měla být ještě omezenější než zásah v Libyi, a není tak pravděpodobné, že by v Sýrii výrazně změnila poměr sil.

Plánovaný útok by pravděpodobně také příliš nezmírnil humanitární krizi. I Obamovy nejodvážnější plány – letecké útoky a pomoc povstalcům – by konflikt nejspíše vystupňovaly a zvýšily by počet obětí a uprchlíků. (Potvrzuje to několik studií dřívějších vojenských intervencí, poslední z roku 2012.) Většinu obětí syrské války způsobily konvenční zbraně, a jak napsal Michael Crowley z týdeníku Time, „fotografie dětí zmrzačených konvenčními bombami nebyly o nic méně otřesné“.