Hlásáme anticopyright
Slovenská skupina Kundy Crew vystavuje na letenském nábřeží své feministické výšivky
V galerii Artwall, tedy na opěrné zdi Letenských sadů, jsou k vidění obří zvětšeniny tradičních výšivek s netradičními texty. Jejich autorkami jsou členky slovenské aktivisticko-umělecké skupiny Kundy Crew, jež se za pomoci této tradiční techniky vyjadřují k aktuálním společenským otázkám. K roli žen ve společnosti, ale i homofobii či nacionalismu. Název výstavy „Neměla provokovat“ odkazuje k představě „zaslouženého“ trestu pro ženy, které si dovolí vybočit z řady.
„Vyšívaní coby v minulosti ryze ženská činnost na jednu stranu symbolizovalo izolaci žen v domácnosti, ale zároveň to byl pro ženy jeden z mála akceptovatelných výrazových prostředků. Vytržení této techniky ze svatyně domácnosti a její umístnění do veřejného prostoru nás vede k zamyšlení a přehodnocení postojů k daným tématůmí," říkají autorky a dodávají: "Líbil se nám kontrast mezi precizní technikou vyžadující trpělivost a rozčilenými větami, které nestačilo jen tak napsat na papír.“
U příležitosti výstavy, která bude na Nábřeží Kapitána Jaroše a Edvarda Beneše až do konce července, odemykáme rozhovor s autorkami, který vyšel již dříve v tištěném Respektu v rubrice Od věci:
Výšivka nemusí být jen kytičky a ptáčci, rozhodly se před časem studentka historie Eva (23) a psycholožka Iva (26) ze Slovenska. Stehovat nápisy „Jebal pes PMS“, „Papulovať sa nepatrí“ či „Za drink poslúcham“ učila Iva začátkem září kolemjdoucí na workshopu na pražském Žižkově.
Proč aktivismus přes výšivky?
Je to činnost, kterou dlouho dělaly jen ženy; v uzavřeném kruhu mimo veřejnost a většinou to byly ty klasické motivy, nic politického ani aktivistického. Vzít ten starý způsob, dodat mu nový punc a přesunout ho do veřejného prostoru nám přijde vzrušující.
Jak se nápad zrodil?
Obě jsme jako malé hodně vyšívaly, takovou tu klasiku. V pubertě nám to začalo připadat trapné a výšivky jsme zavrhly. Asi před čtyřmi roky jsme ale na internetu narazily na australské aktivisty Australian Cross Stitch, kteří radikální výšivky „vyšívají“ i na veřejné ploty, například u zchátralých domů. Dost nás to nadchlo – a tak vznikla první výšivka „Nemala provokovať“ adresovaná kamarádce, která nás k vlastní tvorbě popíchla. Měla veliký úspěch, a proto jsme se pustily do dalších, nejdřív jen pro kamarády. Před třemi lety jsme založily facebookovou stránku – a dnes tam máme okolo osmnácti set příznivců.
Proč si říkáte Kundy Crew?
To slovo nebereme jako nadávku, je spíš obdivné, znamená to něco, jako že ta žena „má koule“, že něco udělala dobře. S Evou jsme dlouholeté kamarádky a běžně si mezi sebou říkáme, že jsme Kundy Crew. Jsme docela aktivní na punkové a anarchistické scéně, pro ostré slovo nejdeme daleko. Kdo má problém to vyslovit, asi nebude chápat náš druh humoru.
Čeho chcete s výšivkami dosáhnout?
Jsme antifašistky, feministky, veganky – a všechno se to spojuje v životním postoji, který se snažíme výšivkami předat. A sice že člověk se má zajímat o to, co se děje nejen v jeho bezprostředním okolí. A pokud se mu to nelíbí, neměl by sedět na zadku, ale snažit se to změnit.
Jak ta hesla typu „Radšej rychlo zvlhnúť, ako pomalu schnúť“ nebo „Home is where you take your bra off“ vznikají?
Spontánně, bavíme se třeba v hospodě, najednou padne nějaká věta – a my si řekneme: Tohle musíme vyšít. Potom si zvolíme písmo a velikost; vyšívací předlohy pro některé fonty jsme našly na internetu, jiné vymýšlíme samy. Potom vymyslíme dekorativní vzor, někdy vychází z tradičního slovenského folkloru. Nakonec si všechno překreslíme na čtverečkovaný papír, kde jeden čtvereček odpovídá jednomu stehu, a jde se na věc.
Jaký příběh se pojí k výšivce „I hope my grandpa was anti-fascist“ s černým vzorem připomínajícím ozdoby ve skanzenech?
Vyplývá z naší debaty o tématu, které na Slovensku pořád rezonuje. Bavily jsme se, jestli ti naši dědové byli v Hlinkově gardě. Jenomže moji oba dědové zemřeli dávno, neměla jsem možnost se jich zeptat – a dodnes to nevím. Jen doufám, že stáli na správné straně. Ta výšivka byla zamyšlením se nad něčím, co už nezjistím.
Kde vůbec vyšíváte?
Po hospodách, když se díváme na film, prakticky kdekoli. Občas uspořádáme i workshop. Většinou na ně přijdou ženy, ale často se stává, že přivedou mužský doprovod. Ten má nejdřív přístup „my si dáme pivo“, jenže pak jim to nedá a chtějí to taky zkusit. A obvykle to končí tak, že s námi dlouho do noci vyšívají právě muži – jako na letošní Prague Pride.
Proč jste si neotevřely e-shop?
Prodej není náš hlavní cíl. Děláme to, protože nás to baví a je to způsob, jak něco sdělit ostatním. Navíc, kdybychom měly výšivky prodávat tak, aby to odpovídalo třeba hodinové mzdě v naší normální práci, byly by strašně drahé – jedna malá výšivka se čtyřmi pěti slovy nám trvá zhruba den. Občas nám někdo napíše na Facebook, potom se snažíme vyhovět a prodáme to za symbolickou cenu; jsme rády, že se to lidem líbí, a vyděláme si tak třeba na nový materiál. Naším cílem je však spíš to, aby si lidé něco zkusili vyrobit sami. Hlásáme anticopyright.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].