Dopisy

PUNČOCHY PRODÁVAT NECHCEME

RESPEKT 36/2013

Představím se jako Monika. Má zkušenost s Českou poštou je z pohledu za přepážkou. Po státní maturitě jsem za dva roky vystřídala tři pracovní místa s nadějí, že najdu práci, v níž vše nebude jen o nabízení, donucování a otravování zákazníků ani otročina za minimální mzdu. Nastoupila jsem tedy na Českou poštu s domněním, že zde získám stálou práci a praxi v administrativě. Na pohovoru mne vedoucí informoval, že zaměstnanci za přepážkami musí nabízet životní pojištění, spořicí účty apod., ale že jde opravdu pouze o nabízení s odměnou za ujednání.

Nejdříve se zdálo, že to tak opravdu je, pracovnice se do toho zrovna nehrnuly, jen ve drobném zboží (kvůli kterému na nás skrze okénko nebylo skoro ani vidět) se kolegyním dařilo. Zpočátku to vedoucí příliš neřešil, ale ani ne měsíc od mého nástupu po mně chtěl, abych splnila limit prodeje (a to ne zrovna nejmenší množství).Pravdou bylo, že se to povedlo málokteré z nás. Jako nováček jsem byla ráda, že umím správně odepsat a vrátit na složenku, natož abych si u toho vzpomněla ještě na osobní účet nebo třetí pilíř penzijního připojištění.

Každým týdnem se nátlak vedoucího zvyšoval. Po dvou měsících si mě zavolal do kanceláře a oznámil mi, že pokud své produkty nesplním, bude nucen mě vyhodit už ve zkušební době. Pochopila jsem, že ho nezajímalo, zda pracovnice zvládá chod pošty, jemu záleželo jen na bankovních produktech.

Věděla jsem, že tohle dělat nechci. I kdybych teď zabrala, nároky na prodej by se zvyšovaly a já bych nikdy neměla klid. Začala jsem si tedy rychle hledat novou práci. Prodej jsem nesplnila a zaměstnání nemám.

Dodnes si pamatuji argument vedoucího: „My nehledáme pošťáky, ale obchodníky!“ Poštu tak lze dnes popsat jako velký obchod s vyčerpanými zaměstnanci, kteří nevědí co dřív, protože nechtějí přijít o práci.

Doufám, že jednoho dne se Česká pošta rozhodne své nároky na zaměstnance změnit. Každý pracovník má spoustu povinností, musí pracovat s čistou hlavou a ještě nabízet bankovní produkty. Zasloužil by si spíše ocenit než trestat.

                Monika

VYSTUPTE SI, TEĎ JEDE RIDLEY  SCOTT

RESPEKT 35/2013

Média věnovala dvěma nocím zavřeného metra přílišnou pozornost v porovnání s tím, že se prakticky nikdo nepozastavil nad dva roky zavřenou stanicí metra Národní třída kvůli stavbě další zbytečné budovy ve Spálené ulici. Možná by se Respekt mohl pokusit zjistit, kolik zaplatil soukromý investor tohoto projektu (který zabral poslední zeleň v okolí) dopravnímu podniku. Pokud bychom násobili to, co platili Američané za víkend, tak i po množstevní slevě by možná už dopravní podnik nebyl ve ztrátě.

Mimo to by se autor článku mohl zmínit i o tunelech, které se v noci zavírají kvůli technickým závadám či údržbě. Je to nepříjemné, stejně jako dopravní stavby, na kterých nikdo nepracuje, kdykoli jedete kolem. Exotické turistické destinace (Seychely, Karibik) platí obrovské peníze, aby se u nich konaly vysoce sledované soutěže krásy jen proto, že televizní přenos, kde jsou vidět krásy ostrovů, možná přiláká další tisíce turistů. Tak bychom ze dvou nocí nemuseli dělat vědu.

                Ondřej Šebesta