Má nová vláda po volbách začít vyjednávat o přístupu k euru?

Robert Břešťan: Z jedné strany slyšíme, že o euru by se mělo rozhodnout v referendu, z druhé – už několik let – zase to, že „tak za pět let“. V podobném duchu bude debata (dá-li se tomu tak říct) pokračovat i dál. Řada firem by euro jistě přivítala, ale jinak vývoj v eurozóně napovídá spíš tomu, že ani po volbách naše přistoupení k euru téma nebude.

Erik Tabery: I na Slovensku je vidět, že se přijetí vyplatí. Jsem pro i ze symbolického hlediska, abychom se vrátili do hry. Stačí mluvit s velvyslanci a diplomaty, aby člověk slyšel, že jsme dobrovolně vyklidili pole. Nic neprosadíme.

Robert Břešťan: Přijímat euro jenom kvůli symbolice?

Erik Tabery: Napsal jsem „i ze“. Navíc symbolika má věcné dopady.

Robert Břešťan: Myslím, že euro (zda ho máme, či nemáme) na náš hlas v zahraniční politice, respektive v Evropské unii nemá vliv. To, že bychom v řadě oblastí mohli vystupovat předvídatelněji a aktivněji, je jinak jistě pravda.

Petr Kamberský: Eriku, tahle hra má jasné finanční a ciferní podmínky. 1) Vůbec si nejsem jist, zda je bude Česko schopno plnit; 2) coby ekonomika odvislá od vývozu, tedy od ceny zboží, bych si co nejdéle držel korunu, která může vůči euru měnit kurz. To je pragmatismus, nikoli ideologie.

Robert Břešťan: Je dost firem, včetně významných exportérů, které říkají pravý opak.

Petr Kamberský: Berte, ty hlasy slyším a znám skoro deset let. Jsou to hlasy velkých, mezinárodních firem, jež chtějí plánovat v jednotné měně a kterým pohyblivý kurz dělá velké problémy. Ale z hlediska státu vidíme: koruna nás nijak neochránila od krize, spíše naopak. Ale ve skutečném průšvihu ti umožňuje se z něj dostat. To je elementární poučka, která manažery nezajímá.

Erik Tabery: Právě kvůli pragmatismu je třeba euro přijmout.

Robert Břešťan: Názory i ekonomické argumenty jsou protichůdné, osobně to ale taky vidím tak, že uplynulých několik let spíš potvrzuje, že s eurem spěchat nemusíme. A že jsme na postavení mimo eurozónu spíš vydělali. Přijímat euro jen jako důkaz naší loajality, či jak to nazvat, mi přijde málo.

Petr Kamberský: Eriku, věta „právě kvůli pragmatismu“ je čistý ideologický žvást. Třeba to tak je, ale uveďte racionální argumenty.

Robert Břešťan: Zkusím to nejdřív z druhé strany: exportu se daří i s korunou, dařilo by se mu ještě lépe s eurem? Nevím. Eliminace rizik kurzového pohybu – o. k., ale taky eliminace možnosti mít levnější korunu. Euro spotřebu domácností – která je už tak dost opatrná – spíše sníží. Reakcí na přijetí eura bylo vždy zdražení zboží. A taky – bude euro (a eurozóna), jak ho známe, ještě  za pět let? A mimochodem, kdyby třeba Slovensko muselo skutečně zaplatit to, co slíbilo pro euroval, padla by na to třetina jeho rozpočtu…

Robert Břešťan: Ale abych se vrátil k původní otázce. Umíte si představit, že by o euru vyjednával Lubomír Zaorálek?

Petr Kamberský: Ta otázka je nesmyslná: v tomto čase nesplníme kritéria. Takže se přeme o něčem, co není a nebude na stole. A zda bude pro nás výhodné přijmout euro v roce 2018 nebo 2025, uvidíme v roce 2018 nebo v roce 2025.

Erik Tabery: Petře, tak jste nám ukázal, že máte hezký slovník, co předložit i nějaký argument? Roberte, co jsme opravdu získali tím, že máme korunu? Čím to je, že česká ekonomika i přes tenhle „dar“ šlape hůř než ty, které mají být údajně zdecimované eurem? Na Slovensku někde ceny i klesly. Lidé po zavedení eura viděli, že stejná věc ve vídeňské IKEA je levnější než v bratislavské. A cena šla dolů.

Petr Kamberský: Eriku, naučte se, prosím, číst. Napsal jsem, cituji doslova: „Koruna nás nijak nechránila  od krize, spíše naopak.“ Ale stejně tak jsem napsal, cituji doslova: „Ale ve skutečném průšvihu umožňuje se z něj dostat.“

Jiří Leschtina: Debaty odborníků o euru jsou a budou nekonečné. Nikdy se neshodnou, zda převažují či budou převažovat výhody, či nevýhody. Vstup do eurozóny je politické rozhodnutí. A do toho se promítají sklony k opatrnictví a přizdihráčství, u našich politiků tak zakořeněné. Když sleduji současnou debatu o euru, ale i Evropě jako takové, přijde mi jako zázrak, že jsme vůbec do NATO a EU vstoupili.

Jiří Leschtina: À propos, Roberte, co je tak děsivého na představě, že by o euru vyjednával Zaorálek?

Robert Břešťan: S jeho naturelem si ho jako ministra zahraničí moc nedovedu představit. A osobně tipuji, že navzdory letitému čekatelství se jím nestane. A reakce na Erika – pokud jde o ekonomický růst, těžko ho spojovat právě s existencí či neexistencí eura. Viz jižní státy, viz Polsko… Euro je prostě víc politické rozhodnutí než ekonomické.

Marek Švehla: Zaorálek je jistě kompetentní vyjednávat o euru, nicméně obecně je asi lepší, když podobná jednání vedou lidi, kteří si přidržují zdravou míru skepse. Jako když se v Izraeli říká, že mír s Palestinci musí sjednat pravice.

Marek Švehla: Jinak ale co je tak špatného na „ideologii“? Přijetí eura není a nikdy nebude čistě účetní operace. Každá měna má své politické rozměry a euro ukotví jeho majitele v Evropě pevněji než ty ostatní. A já chci být v Evropě ukotven co nejpevněji. A důvod je ten, že chci dál od Ruska, dál od věčně ohroženého a nestabilního východu Evropy.

Robert Břešťan: Otázka není, jestli vůbec, ale kdy. A to je prostě to politické rozhodnutí (až pochopitelně splníme i ekonomická kritéria). Ale není to otázka těchto voleb.

Marek Švehla: Podle mě by levice měla využít toho, že je (bude) u moci, a pokud to myslí se svým evropanstvím vážně, nepromarnit šanci euro přijmout. Kdo ví, co bude na naší politické scéně po roce 2017.

Robert Břešťan: S přijetím eura rozhodně souhlasí 4 procenta Čechů, spíše souhlasí 5 procent… To jsou asi tak šance na to, že tohle téma (předpokládaná) vláda ČSSD zvedne.

Marek Švehla: No jo, s tím se blbě polemizuje…

Jiří Leschtina: Problém je, že  ČSSD svůj silný vztah k EU tak trochu hraje, aby se vyhranila vůči ODS. Ve skutečnosti se ale v tom  opatrnickém vyčkávání od občanských demokratů moc neliší. A pak máme částečně v ní i dál nalevo proudy, které zajímá spíš vztah koruny k rublu než k euru.

Marek Švehla: To jsou ale spekulace. Zatím platí, že ČSSD je výrazně proevropská strana. Teď má možnost to dokázat. Třeba tím, že se nebudou vázat na protiunijní komunisty.

Jiří Leschtina: Proč ale potom ČSSD jasně neřekne, že dokud komunisté budou vystupovat proti Unii a NATO, nemohou být pro výrazně proevropskou ČSSD někým, o koho bude opírat svou příští vládu?

Petr Kamberský: Před pěti lety byla ta čísla úplně obrácená, zase bych ty průzkumy nepřeceňoval. Ale teď je dle mého jediné rozumné počkat, jak tahle krize skončí, jak se z ní vyhrabou jižní státy, a racionálně zvážit výhody a nevýhody: samozřejmě ty politické vůbec nepodceňuji, ale ekonomické jsou kupodivu také relevantní.

Petr Kamberský: Jirko, protože 1) tohle nejsou volby „o euru“,  2) tohle není otázka dne,  3) proč by si předem zavírali dveře?

Jiří Leschtina: Problém je, že my až příliš často vážíme výhody a nevýhody, rozumně čekáme, jak co skončí, až zjistíme, že někdo už rozhoduje za nás. S ČSSD je to typické… Místo toho, aby ČSSD komunisty přitlačila ke zdi,  raději si nezavírá dveře… Dokud nezjistí, že jí komunisté přivírají dveře a rozvrtávají proevropskou politiku.

Robert Břešťan: Petře, právě proto, že se nálady veřejnosti takhle přelévají, to v nejbližších letech není téma. Nebo aspoň dokud se nepřestane psát o krizi eurozóny.

Petr Kamberský: To říkám pořád. Je to irelevantní otázka.