Je to divoké a není to plevel

Žádné úpravné záhonky. Spíš velké lány divoce působících květin. Takzvané letničkové louky vyrostly kolem sportovišť v Londýně a zaujaly i zahradníka Ondřeje Fouse. Z jedné anglické směsi vytvořil divoký záhon u polní cesty na okraji Prahy.

Jak se stalo, že zeleň  olympijského parku v Londýně vypadala takhle divoce?

Údajně to bylo takhle: Nigel Dunnett a James Hitchmough jsou dva angličtí zahradníci, kteří dlouhá léta experimentovali s divokými společenstvy rostlin a napsali také knihu Dynamická krajina o vztazích mezi rostlinami a o tom, jak je použít. Tuhle knihu si přečetl hlavní manažer olympijského parku a vzniklo deset hektarů divokých luk a záhonů. Chtěli ukázat Číňanům, že nejde o miliardy, které se tam nalijí, ale o nápad a odvahu. Na podzim jsem byl na přednášce Nigela Dunnetta, viděl jsem, jak uvažuje, a přes zimu mě pak napadaly různé věci.

Co třeba napadá zahradníka přes zimu?

Třeba zjišťuji, že se mi vůbec nelíbí, jak se u nás spravují zahrady a parky, že to mají na starost instituce, které dávají veřejné zakázky. Jak by to asi vypadalo, kdyby to dělali společně lidé, kteří tam v okolí bydlí nebo tomu fandí? Začít se má menší věcí a nejdřív „prošlapat cestu ve sněhu“, úměrně svému rozměru. Takže jsem si jednou všiml tohohle…