Dopisy

OPTIMISTA Bjørn Lomborg

RESPEKT 33/2013

Změna klimatu je široce diskutované téma. V dnešní době jsou jasné poznatky, že tzv. skleníkové plyny jsou schopny zadržovat radiaci, a je jasně měřitelné, že jejich koncentrace v atmosféře stoupá. Přesto se najdou lidé jako pan Lomborg, kteří tuto záležitost budou neustále zpochybňovat. Další věc je, že tento pán nemá s přírodními vědami nic společného. Bezesporu je skvělý politolog, publicista či statistik. Ale kde bere vědomosti, týkající se oboru změny klimatu? Díky statistickým testům? Můj profesor statistiky z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy pravil: „Existují tři druhy lží: malá lež, velká lež a statistika.“

Tomáš Brabenec

PRAVDA O ŽENSKÉM MOZKU

Respekt 34/2013

Děkuji autorovi za článek o (ne)-existenci mužského a ženského mozku. Dotkl se v něm tématu, které by stálo za další diskusi: téma vlivu názoru okolí, jejž přijímáme za vlastní a necháváme tak ovlivňovat naše dovednosti. Setkáváme se s tím nevědomky denně, a to v mnoha dalších rovinách, než je vnímání rozdílů ve schopnostech mužů a žen. Většina lidí si neuvědomuje, jak obrovskou moc mají slova, a asi by je překvapilo, jak například zvolání „ty jsi ale nemehlo“ může ovlivnit život. Jako lektorka jazyků vidím následky u svých studentů. Největších pokroků nedosahují překvapivě ti, kdo „mají talent na jazyky“ (což je opět uměle vytvořená kategorie), ale ti, kteří se chtějí jazyk naučit a hlavně věří tomu, že to dokážou. U těchto studentů nikdy neslyším „to jsem ale vůl“ či „já jsem ale blbá, tohle se v životě nenaučím“… Ano, pokud si něco takového myslíme a neustále se o tom přesvědčujeme, tak se danou věc nikdy nenaučíme a nikdy nám to nepůjde, jak je tomu i v případě těch nebohých žen, jež neumějí zaparkovat.

Zuzana Gelfand

TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ TOLERANCE

RESPEKT 34/2013

Při četbě článku Silvie Lauder jsem celou dobu koketoval ještě s jiným vysvětlením toho, že v tolerantním Česku není běžné, aby známé osobnosti dělaly veřejný coming out. Autorka ťala do živého v posledním odstavci článku, kde zpochybnila skutečnou tolerantnost Čechů. Ani já si nemyslím, že česká tolerantnost je stejného zrna jako nizozemská či britská, která vyrostla z občanské tradice respektování práv druhých. Taková tolerance totiž neznamená jen něco tolerovat, ale i odvahu se proti intoleranci postavit. Ač sám nemám rád generalizování národních povah, přijde mi, že česká tolerance je spíš než na respektu k odlišnostem postavená na husákovské tradici: „Nehas, co tě nepálí.“ Proto se nedivím českým veřejně známým (avšak utajeným) gayům, že nepovažují zdejší atmosféru za vhodnou pro svůj coming out.

Jakub Juránek